V minulém článku jsem psala o tom, jak vůně pomáhají hercům dostat se do role. Divadlo ale umí být čichovým zážitkem i pro diváky, i když zatím hlavně v rámci experimentálních žánrů. Jak tedy divadelníci vůně využívají a proč to nedělají častěji?
Kouř z tabáku je nejčastějším čichovým efektem v divadle.
Divadelní historička Sally Banes popisuje například představení Clean Opera, kde se používalo tolik hygienických a čistících prostředků, že počáteční příjemná vůně začne být otravná. Čichový zážitek je jako ironický komentář k reklamám na prací prášky, které běží na scéně v televizi.
V divadelní šatně je rušno. Herci se líčí a navzájem si pomáhají do kostýmů. Někteří, hlavně herečky, pak sáhnou po flakonu s parfémem. Trefně zvolená vůně umí doladit divadelní postavu a pomoct herečce dostat se do role. Přitom ani nemusí být své nositelce příjemná. Důležité je, že pro ni symbolizuje pocity, situaci nebo dobu, které její postava prožívá.
„Vůně je pro herce naprosto zásadní. Přirovnala bych to k důležitosti kostýmu.“ řekla mi herečka a scénografka Šárka Urbanovská, se kterou jsem o tom mluvila. Vzpomíná, jak hledala staromódní parfém, kterým by doplnila svou postavu.
Pár věcí mě v posledních dnech dokáže uklidnit: ořezávání pastelek, rytmické šplouchání myčky, pět minut jógy nebo pozorování psíčků pod okny. Taky jsem se vrátila ke své staré zálibě – sledování reklam na parfémy.
Většina z nich je dost klišé: navoníte se a budete muset nápadníky odhánět koštětem. Některé jsou ale propracovanější a buď otřepané téma něčím obohacují nebo na to jdou rovnou úplně jinak. Jsou příležitostí na minutu utéct z reality a bez pocitu viny si užít prvoplánovou romantiku.
Už je jedenáct, ale venku prší a pořád je tma jak v šest ráno. Naštěstí dneska nemusíte vůbec nikam, a tak ani nerozsvěcíte, jen si dojdete uvařit čaj a zase hupnete zpátky pod deku. Nakonec odhodíte peřinu ještě jednou, chcete se přece navonět. Ale čím?
Našla jsem pět vůní, které v sobě mají hřejivou a uklidňující hloubku. Jsou konejšivé, ale s provokativně temným tónem. Ladí ke dnům, kdy si schválně pustíte smutný film nebo si prohlížíte fotky z poslední dovolené, i když jste čerstvě po rozchodu. Že si takové dny nemůžete dovolit? Já taky ne, ale můžeme si o nich snít.
Myslím, že dnes je správný čas na malé nakupovací téma. Před Vánoci všude svítí vyzubené reklamy na růžové flakony a ani přes rok se na veřejnosti nemluví o vůních jinak než jako o výrobcích k prodeji. Snadno tak získáte pocit, že milovat parfémy je zábava pro toho, kdo na to má. A protože já to rozhodně nejsem, trochu jsem o tom přemýšlela. Opravdu je nutné pořád mávat platební kartou, když vás fascinují vůně? Doufám, že ne. Tady je pár nápadů, jak si je užívat, aniž byste do konce života museli jíst jen rohlíky.
1. Sežeňte si vzorky
Popisy parfémů ve mně probouzejí neskutečnou zvědavost. Hlavně niche značky si umí s příběhem vyhrát. Výhodné je, že k utišení zvědavosti stačí často přivonění ze vzorku. Na internetu můžete sehnat většinu vůní buď přímo od výrobce nebo od uživatelů diskuzních skupin. Jestli se vám vzorek líbí, vypotřebujte ho celý, než si objednáte flakon. Mockrát už se mi stalo, že mě vůně přestala bavit v průběhu dvou mililitrů.
„Páchne to tu kočičinou, ale hlavně těmi obstarožními hopsandami, co tu bydlí – pleťovým krémem, pudrem, potítky do podpaží, starými špačky a zvětralým čajem.“
Tohle je dům z románu Moudré děti britské autorky Angely Carter. Je jen málo knih, v nichž by čichové zážitky hrály tak zásadní roli. Parfémy a smysly vůbec dokreslují bohatě a sugestivně scény i postavy. Moudré děti téměř voní přes zavřenou obálku. Kromě vůní vás čekají dvě sestry, které k sobě mají velmi blízko, skvělý humor a propracovaný jazyk.
Pojem „fruitchouli“ je krásným kulturním úkazem, který toho říká hodně o současném parfumérství. Pokud vás baví parfémy a čtete v angličtině, asi už jste na něj narazili. Možná jste si ho všimli i v názvu parfému. Kde se to slovo vzalo a co přesně to znamená?
Marmeláda, čokoláda, karamel
V zásadě jde o zjednodušený popis toho, jaké dámské vůně se dnes v Evropě a v Americe nosí, co údajně všechny ženy chtějí a tedy všichni vyrábějí. Spojení slov fruit a patchouli vyjadřuje žánr, který míchá svrchní sladce ovocný tón s hutným, gurmánským základem. Do parfémové historie se díky téhle kombinaci zapsal Mugler Angel v roce 1992 a odstartoval vlnu, kterou se nepodařilo rozptýlit ani po dvaceti sedmi letech. Naopak ji mnozí ještě úspěšně přiživují.
Hodně parfémových nadšenců potkává po letech podobný osud. Dlouho nenasytně čichají všechno nové, až začnou být přesyceni, znechuceni a schovají se před uspěchaným světem do svatostánku starých dobrých časů, kanonických parfémů z minulého století. Kritička Tanya Sanchez podle svých slov nosí Calyx, Cristalle nebo Rive Gauche, Luca Turin má rád Pour un Homme de Caron a Mitsouko a parfumérka Annick Menardo se cítí nejlíp v Diorrisimu, Cuir de Russie a Habit Rouge. Nosí jich prý ještě mnohem víc, ale až na pár výjimek, samá klasika. Jak to tedy je, opravdu bylo dříve lépe? Byly parfémy v minulosti lepší než dnes?
Obrázky z knihy starých skotských receptů A Taste of Scotland
Učebnice
Toto téma otevírá k diskuzi Andy Tauer v pátém čísle svého časopisu Tauer Mag. Tauer ze své pozice současného parfuméra staromilstvím netrpí:
„Koupil jsem si flakon vintage Jicky [vůně uvedená na trh v roce 1889], když jsem se učil, jak se tvoří parfémy. Učte se od klasiků! Tuhle vůni miluju. Miluju ji, protože je dokonale zkonstruovaná. Možná ji miluju taky proto, že se tak podobá klasickým kolínským. Citrusový akord v mé Jicky je bohatý, krásně harmonický a skoro nepoškozený. Citrusové svrchní tóny v parfémech jsou citlivé na světlo a kyslík, takže mnoho vintage vůní má narušené tóny hlavy a octový nádech. Možná taky miluju Jicky protože voní přirozeně a jednoduše, i když jednoduchá rozhodně není. Nosím ji? Ne. […]
Nemůžu ve svých parfémech používat bergamot s bergaptenem (bergapten, součást přírodního bergamotového oleje, je zakázaná kvůli fototoxicitě), ale hej! mám kašmeran a okumal a iso E, které staří mistři neměli.“
Tauer se ze starých parfémů rád učí a inspiruje se jimi, ale chce se posunout dál. Je to vlastně stejné, jako když studujete dějiny umění nebo literaturu. Malovat bez znalosti historie by vás ochudilo o spoustu poznatků, ale jednoho Kupku už máme, tak není třeba produkovat další. Stejně tak kritici by jen těžko mohli ocenit originalitu současného díla, kdyby neznali to, co předcházelo, ale nějakého nového Jiráska by asi nikdo po zádech nepoplácal („Dobře Alois, píšeš úplně jak před sto lety.“)
Co tedy stojí za láskou k vintage parfémům? Těch pár starých vzorků, které se mi dostaly do ruky mi potvrzuje, že vůně minulosti jsou nejen skvělým učebním materiálem. I dnes dokážou v té zoxidované podobě a mimo svůj dobový kontext potěšit a rozbušit srdce. Z tohoto důvodu lásku k vintage chápu, i když nesdílím. Odrazuje mě jejich nedostupnost.
Rebelství
Kritik a blogger Persolaise si ve své eseji v Tauer Magu všímá toho, že každá mladá generace přirozeně odmítá to, čeho si ta předchozí nejvíc cení. Nemůžete jednoduše milovat stejné parfémy jako vaše matka, teta a jejich kamarádky. Je normální se proti nim vymezit, třeba tím, že se poohlédnete po něčem starším.
Já bych řekla, že to odmítání je oboustranné. Pro starší generaci je těžké přijmout to, co obdivuje ta nová, a proto se úzkostlivě drží svých pokladů. Roli také hraje paměť. Představte si dámu, která v sedmdesátých letech dostala Miss Dior jako svůj první parfém. Ta vůně ji dokáže vrátit zpět do mládí. Jak si má v současné produkci vybrat něco, v čem by se cítila stejně luxusně a čerstvě dospěle? Raději stráví polovinu neděle na e-bay.
Nostalgie
Novinář Eddie Bulliqi v Tauer Magu argumentuje, že za láskou k vintage vůním je do značné míry nostalgie a „oplakávání doby, ve které jsme sami nežili, kterou nikdy nepoznáme a kterou si skrz vintage objekty představujeme.“ Dodává, že vintage parfémy nám ukazují minulost zkreslenou.
„Milovníci vintage vůní často pohrdají moderní parfumerií, která údajně postrádá smyslnost a sílu vůní z minulosti. Nicméně, všechny staré parfémy, ke kterým dnes přivoníme, i když byly utěsněné ve flakonu od data výroby, do určité míry zoxidovaly a degradovaly, takže jejich vůně není úplně stejná, jako by ji vnímali lidé tenkrát.“ Jak říká, parfémy nejsou víno, nezrají do krásy, ale naopak. Lidé se podle Bulliquiho obrací ke starým vůním i kvůli reformulaci svých oblíbených parfémů a kvůli tomu, že chtějí poznat dnes zakázané složky.
Jiná krása
Vintage vůně jsou zkrátka jiné než ty dnešní. Parfémy se liší podle dostupných složek, některé materiály byly dříve nedostupné, některé jsou dnes zakázané nebo příliš vzácné. Liší se také podle obecně přijímaných kritérií krásy a dobové poptávky. Co bylo považováno za krásné v minulém století není symbolem krásy dnes. A parfém musí především vonět hezky, aby si ho zákazník koupil a nosil ho. Komu se dnešní estetika nelíbí, může se pídit po raritách nebo sáhnout do minulosti.
Autorka blogu Alibi-notes dobře poznamenala, že rozdíl mezi vintage a dnešní produkcí je často v tom, že dnešní trend je tvořit vůně s rozpoznatelnou strukturou. Cítíte jednotlivé složky a celkové vyznění je dané hlavním tématem. Např. Une Nuit à Bali Suma Oriental je pačuli, Diptyque Eau de Sens je pomerančový květ. Slavné vůně minulého století jsou v tomto víc zastřené a komplexní. Třeba v Chanelu No.5 nebo v Guerlain L’Heure Bleue není jedna složka, která by vyčnívala nad ostatní. Proto, když toužíte po bohatém parfému typu orchestrální hudby, je logické hledat o několik dekád zpět. Ty staré vůně, které dnes známe, prošly zkouškou času a patří mezi to nejlepší z tehdejší produkce (i ve dvacátých letech vznikaly otřesné čmuchy), takže je tam určitá záruka kvality.
Dát si šanci
Ty nejlepší vůně jsou a vždycky byly jen špička pyramidy a je dobré si uvědomit, že dnešní parfumérské umění na tom není vůbec špatně. Persolaise svoje zamyšlení v Tauer Magu uzavírá tím, že je třeba neoplakávat minulost, ale dát šanci současným tvůrcům: „Příliš se zaměřovat na to, co bylo, vede ke stagnaci. A to je právě nebezpečné na tom, když se zasekneme na otázce, proč věci v minulosti byly lepší než dnes: zabíjí to náš pohyb a brání nám to vidět život a vitalitu v současnosti. Kvůli tomu pak nedokážeme odhalit to pozitivní mezi námi.“
Já to vidím podobně. Stěžovat si, že parfémy dnes nejsou to, co bývaly, nikam nevede. Stejně jako by mi vadily průměrné parfémy ze 70. let, i většina současné nabídky mi ježí chloupky v nose. Ale když si dám tu práci, nacházím úžasné vůně, které perfektně zapadají do současné reality, jitří fantazii a dokazují, jaká kouzla dokážeme. když spojíme zkušenosti z minulosti a moderní technologii.
Jak to máte vy? Honíte na e-bay vintage flakony, nebo vás baví být první, kdo na internetu komentuje čerstvou novinku?
Za páté číslo Tauer Magu děkuju přítelkyni a autorce blogu Alibi-notes.
Co nejkrásnějšího jste zažili v posledním roce? Někdo je rád, že už je konec, někdo doufá, že ten další bude stejně dobrý. Ať už to máte jakkoliv, pojďte oslavit konec starého a začátek nového zářivou vůní, ve které se budete cítit jako zasypaní zlatými třpytkami. Následující seznam je sbírkou pěti opulentních parfémů, které souzní s chutí šampaňského a pokud věříte na kouzla, mají moc přivolat štěstí.
Bois 1920 Sushi Imperiale
Jak už to u značky Bois 1920 bývá, tenhle bohatý kořeněný koktejl nemá se suši nic společného. Je to úžasně osvěžující zimní vůně plná citrusové kůry, skořice a hřejivých dřev. Představte si nedělní ráno v zasněžené chatě, vstanete do vymrzlé místnosti, natáhnete vlněné ponožky a rozděláte v krbu. Pak pijete čaj a medíte si, jak vás teplo postupně rozehřívá. Sushi Imperiale je silná vůně s dlouhou prostorovou stopou a svojí dřevitostí krásně ladí s barikovým vínem.
Stalo se vám, že jste někomu pověděli o své lásce k parfémům, on se zeptal, kolik jich máte, a vaší odpovědí byl zklamaný? Podobná situace mě vedla k přemýšlení o tom, kolik vůní by opravdová milovnice parfémů měla mít. A poznají se skuteční nadšenci podle velikosti jejich poličky?
Odpověď je jednoduchá: Samozřejmě, že ne. Počet flakonů na toaletním stolku nemá nic společného s tím, jak velký parfémový fanda před zrcadlem sedí. Navíc se člověk vyvíjí a prochází různými stádii. Jako studentka jsem vlastnila dvě vůně, které měly být opačné, abych se měla vždycky čím navonět. Ale kdo si je pamatujete, dáte mi za pravdu, že Sarah Jessica Parker Covet a Trussardi Inside na opačných stranách parfémového spektra určitě nestojí. Takže jsem brzy začala mít potřebu poličku doplnit. V poslední době se vracím zpět, moje polička je promyšlenější, lépe strukturovaná a díky tomu může být skromná.
