Recenze

Recenze: Nobile 1942 Sandalo Nobile

Uklidňující, hřejivá a smyslná. Vůni santalového dřeva mám spojenou se zimní atmosférou. Jeho teplá, světlá dřevitost se krásně hodí ke kašmírovému svetru, měkké šále a tlustým ponožkám. Co když ale člověk potřebuje pohoupat v konejšivé náruči santalu uprostřed horkého léta? V tu chvíli je třeba chladnější pojetí dřeva, méně koření a orientálních tónů, než bývá zvykem. Jednou z takových vůní je Sandalo Nobile značky Nobile 1942.

Sandalo Nobile
Zdroj: Nobile 1942

Naše stěhování nejde úplně tak, jak bychom rádi. Pod nánosem šedého prachu se sice začíná objevovat obyvatelný byt, ale čtrnáctidenní zpoždění znamená, že jsme na pár dní rodina odkázaná na pomoc příbuzných a přátel. Naštěstí je máme. A pravda je, že to ještě není tak zlé. Nakonec jsem ušetřila pár tisíc za několik metrů zbytečných dlaždiček a zedníci pohotově zareagovali i na několik spontánních změn, které jsem s provinilým úsměvem opatrně navrhla („Já vidím, že jste to tady už krásně omítli, ale nešlo by támhle ještě kousek ubourat?“). Musím se smát svojí naivitě, že jsem před půl rokem uvažovala o rekonstrukci celého domu se stejným datem dokončení. Kéž bych stavebninám (nebo jinému praktickému oboru) rozuměla tak dobře jako parfémům.

Recenze: Maison Francis Kurkdjian Oud Satin Mood

Za čtrnáct dní se stěhujeme. Do bytu, ve kterém zedníci právě vybourali nejen ty dveře, které vybourat měli, ale i ty ostatní. V současném bytě máme mezi krabicemi úzké cestičky a začíná období nekonečného hledání. Kdo to zabalil a kam, tohle už jsem sbalila a teď to potřebuju, jenže je to úplně vespod. V tomhle prostředí dnes voní Kurkdjianův Oud Satin Mood, okouzlující vůně orientální princezny. Jedno stříknutí provonělo celou místnost a dodává mému kartonovému království kapku palácové noblesy.

Oud Satin Mood
Zdroj: Francis Kurkdjian

Oud, neboli agarové dřevo, umí být kouřové, animalické i medicinální zároveň, často balancuje na hranici příjemnosti a pro někoho může být jeho temná asfaltovost až moc. Vůně značky Maison Francis Kurkdjian jsou většinou pravý opak – čisté, vzdušné a i ty orientální mají odlehčený charakter. Oud v Kurkdjianově interpretaci tak voní neobvykle hebce a měkce. Svojí čistotou a jemností je příjemný i evropskému nosu, přesto si zachovává sílu a kouzlo orientálního parfému.

Recenze: Chloé Nomade

Co mě na novém parfému Chloé nejvíc těší, je kromě roztomilého flakonu jeho přístup k ovoci. Vůně je výrazně ovocná, ale úplně jinak, než jsme v dnešní době zvyklí. Není totiž moc sladká a už vůbec ne karamelová nebo s výrazným pačuli. Její dospělá ovocnost by se dala přirovnat spíš k vlhkému přezrálému melounu v Parfum de Thérèse nebo tropickému koktejlu v Clinique Calyx. Pro mě je to tedy po dlouhé době ovocenka z běžné parfumerie, která stojí za pozornost.

Chloe Nomade
Zdroj: Chloé

V úvodu dominuje hořkosladký citrusový tón bergamotu a pomerančové kůry, který se postupně vpíjí do hladké žluté mirabelky. Ze začátku je ovoce svěží, šťavnaté a prohřáté sluncem. Jak ale svěží roli převezmou květiny, ovoce sládne a jakoby vlhne, až začne připomínat přezrálé a rozšlapané broskve spadané pod stromem. Tenhle tón, který dává vůni odvážný šmrnc, vyvažuje dokonale čistá, čerstvá frézie nebo přesněji abstraktní květinovo-citrusový akord.

Recenze: Jo Malone English Oak & Hazelnut

Co se vám vybaví, když se řekne „vůně dubového dřeva“? Já před sebou vidím barely plné whisky a hřejivou pálenku s nádhernou, suše dřevitou vůní ve skleničce. Je to jedna z nejtypičtějších vůní Skotska. Jo Malone nabízí kombinaci dubu s lískovým ořechem a to je pro skotskou veverku uvnitř mně velmi lákavá představa.

English oak hazelnut
Zdroj: Pinterest Jo Malone

Značka uvedla loni na podzim dvojici kolínských vod s anglickým dubem English Oak & Hazelnut a English Oak & Redcurrant, jednu kořeněnou a druhou se šťavnatým červeným rybízem. Ta první má být zelená, zemitá a lákavá jako procházka tajuplným lesem. Podle mě se nakonec vyvedl spíš lineární až nudný, svěží, transparentní vetiver v moderním nadlehčeném stylu, ovšem s nečekanou silou a vytrvalostí.

Recenze: Hermes Cuir d’Ange

Už dlouho se chystám napsat o Cuir d’Ange, nosím ji střídavě několik týdnů, zhluboka vdechuju a snažím se ztišit mysl tak, abych ji dokázala naplno prožít. Dlouho mi trvalo ji pochopit a ocenit a zároveň mě stále lákala. Je to totiž vůně kožená, ale tak jemná a delikátní, že tu svojí koženost téměř popírá. Představte si, že přivoníte ke květině, která voní jako měkké kožené rukavičky.

Cuir d'Ange koláž
Hedvábný šátek a Cuir d’Ange. Zdroj: Hermès

Cuir d’Ange vytvořil Jean-Claude Ellena, tehdejší parfumér značky Hermès a mistr vzdušných vůní, v roce 2014. Jako téma zvolil kůži, složku, která obvykle dominuje hutným, výrazným vůním se silným sebevědomým. V Ellenových rukou se z ní ale stává hebký semiš, kudrnatý beránek a hladká pokožka dětské tváře. Tento tón v barvě velbloudí srsti je orámovaný zeleno-pudrovými fialkami z jedné strany a transparentním obláčkem kouře a pižma z druhé.

Recenze: Atelier Cologne Bois Blonds

Vůně Atelier Cologne se objevily v roce 2010 a hned se ukázalo, že stojí za to je sledovat. Jejich společný atribut byl osvěžující efekt letní kolínské spojený s nečekanou silou a dlouhou výdrží. I ambrová vůně se převlékla za zářivý, odlehčený parfém. Od té doby značka v rychlém sledu vychrlila mnoho různých vůní a to je mi vždycky trochu podezřelé. Ty novější, které jsem zkusila (z řady Collection Azur), mě opravdu moc nenadchly. Zdály se mi chemicky ostré, neomalené, se slibným úvodem a nijakým závěrem.

Bois Blonds

Proto se dnes vracím k Bois Blonds, vzdušné, dřevité kompozici z původní kolekce a jedné z mých nejoblíbenějších vůní Atelier Cologne. Působí jako bílá košile pověšená ve větru na dřevěné terase. Perlivý, čistý úvod vytváří kombinace bergamotu a růžového pepře. Citrusy se ale drží na uzdě a vůně nikdy nepůsobí ovocně a typicky citrusově. Spíš zvýrazňuje hořkost citrusové kůry, která se postupně proměňuje do hladkého, zeleného neroli a plnějšího pomerančového květu. K němu se přidává suchý podtón cedru a vetiveru v podobě sluncem vyběleného, popraskaného dřeva vyplaveného na pláž. Lehounký obláček kadidla dává parfému nečekaný šmrnc.

Tauer Stories v Brně

Znáte někoho slavného, koho respektujete, sledujete přes internet a chtěli byste ho poznat víc, ale šance na setkání je asi tak velká jako pravděpodobnost, že vám anonym pošle vintage parfém jen tak k Vánocům? A pak se to semele během dvou dnů. Andy Tauer, geniální a sympatický švýcarský parfumér, zveřejnil fotky ze své cesty do Brna a druhý den jsem ho uviděla, jak sedí na zídce na Zelném trhu.

andy tauer.jpg
Zdroj: Tauer Perfumes

Představila jsem se a chvíli jsme mluvili o tom, jak je skvělé, že máme jeho vůně v Brně. Přiznávám, že mě těšil pocit, že jsem si Andyho sama našla a že ho mám úplně pro sebe. Od té doby, co sleduju jeho aktivity, mi v hlavě ležela otázka, kdy vlastně Andy Tauer vytváří své parfémy. Dělá toho totiž tolik, sám vůně balí a rozesílá, píše, prezentuje, cestuje. Teď jsem měla příležitost se ho zeptat. Řekl mi, že při cestování tráví spoustu času čekáním na letišti nebo jízdou ve vlaku, a to je příležitost pro práci. Jak dodal, největší kus práce se odehrává v hlavě, laboratoř přijde na řadu až nakonec.

Recenze: LM Parfums Chemise Blanche

Vzorek Chemise Blanche jsem dostala od paní v pražském obchodě Ingredients, když jsem hledala vůni na svatbu. Tenkrát mě to skoro urazilo, je to tak očividná volba až to zavání klišé. Čistě a bíle vonící nevěsta jsem být nechtěla. Nedávno jsem ale měla chuť na vůni-nevůni, něco, co mě nebude rušit a zahlcovat a zároveň bude svěží, inteligentní a vytříbené. Chemise Blanche, francouzsky bílá košile, se v tu chvíli hodila perfektně.

chemise blanche flakon
Zdroj: LM Parfums

Kdo nosí vyžehlené bílé košile, umí si představit, jak tenhle parfém voní. Jestli jste na tom podobně jako já a znáte je jen z obrázku, představte si otevřené okno do zahrady a čerstvě povlečenou bílou postel plnou polštářů, svalte se do ní a zhluboka dýchejte. Čistota téhle vůně je vzdušná a měkká, žádná škrobená ztuhlost.

Recenze: Aftelier Perfumes Fig

O existenci a kráse vůní od americké přírodní parfumérky Mandy Aftel vím už léta. Recenzenti zmiňují kvalitu jejích vůní a také její originální přístup k tvorbě parfémů. Mandy Aftel shromáždila bohatou knihovnu o historii vůní, rekonstruovala staré receptury a sesbírala historické parfumérské náčiní, takže dnes se můžete podívat do jejího úžasného muzea a archivu v Kalifornii. Můžete si taky přečíst jednu z jejích inspirativních knih (zatím bohužel nejsou v češtině). Jsem si jistá, že pak budete mít chuť umíchat si vlastní voňavý kousek.

Aftelier Fig
Fig EdP. Zdroj: Aftelier Perfumes

Vůně z její dílny Aftelier Perfumes pro mě donedávna byly nedostupné, v žádném evropském obchodě nejsou k sehnání a z USA se dovážejí dost draze. Zachvěla jsem se proto radostí, když mi přítelkyně svěřila krabičku se vzorky na vyzkoušení. Konečně si můžu ověřit alchymické schopnosti Mandy Aftel na vlastní kůži. A je to ještě lepší, než jsem čekala, Mandy je skutečná moderní čarodějka.

Recenze: Amouage Honour Woman

Bílými květinami svůj nos většinou moc neuctím, ale Amouage Honour nosím už týden, užívám si pocit pohodlí a hledám výstižné slovo, kterým bych ji popsala. Ta vůně je smířlivá. Je to hebký a konejšivý parfém, jako když vás maminka pohladí po vlasech. Je jemný, ale rozhodně ne naivní, je to decentní úsměv dámy, která už zažila mnoho, ale namísto rezignace ji to vedlo k radosti z každé maličkosti.

Amouage Honour

Podle stránek značky je Honour poctou Madame Butterfly, hrdince Pucciniho opery, která se nešťastně zamiluje, přijde o rodinné zázemí a nakonec ztratí i svého malého syna. Tuhle inspiraci ve vůni rozpoznávám, jen tragický konec je převyprávěn shovívavěji, s optimistickým náhledem na budoucnost.

Honour je hladká vůně měkkého bílého světla. Hlavní roli hraje akord jasmínu, krémové gardénie a tuberózy. Je tu náznak vody, která dává vůni zakulacenou, chladnější dimenzi, jako by byly květy poházeny po křišťálové hladině jezírka v japonské zahradě. Nasládlý balzamický základ z opoponaxu a ambry celek prohřívá a na rozehřáté pokožce doslova taje. V základu občas zachytím ostřejší, štiplavé kadidlo, které mi spolu se zelení připomíná smrkové jehličí. Kvůli tomuhle jehličnatému záchvěvu si schválně fénuju vlasy zezadu tak, aby mi šel horký vzduch na obličej, teplem se totiž lesní nuance krásně rozvíjí.

Co odlišuje Amouage Honour od davu krémových bílokvětinových vůní, je familiérní a uklidňující tón rýžové páry a bylinná andělika. I když hlavním pilířem jsou vyhlazené a čisté květiny, vlhká napařená rýže ji vyzdvihuje z davu vymydlených parfémů typu aviváž a přibližuje ji k vůni teplého lidského těla. Hořkosladká a zelená andělika přidává tichou atmosféru mlhavého dne.

Honour se na mě pohodlně usazuje jako štěně, které se otáčí dokola, až se nakonec uvelebí ve vyhloubeném pelíšku. Parfém nekřičí, nesálá daleko do okolí, ale drží mě za ruku a při sebemenším otřesu stiskne pevněji. Takhle blízko ho cítím celý den a z oblečení a vlasů ještě déle.