Když pojedete do Portugalska k moři nebo na romantický víkend do Lisabonu, možná si ho ani nevšimnete. Ale když si najdete čas potoulat se trochu po pobřeží, nedá se minout. Útesy nad oceánem jsou totiž pokryté cistem ladanovým, neboli skalní růží, nenápadnou rostlinou, ze které se dělá éterický olej labdanum.
Labdanum: Voňavé překvapení v PortugalskuPokračovat ve čtení »
V Brně je káva od jakživa důležitá, ale posledních pár let se s fajnšmekry roztrhl pytel. S kýmkoliv mluvím, skoro všichni přesně vědí, jak mají kávu nejraději a kde jim ji přesně takovou uvaří. Já jsem zatím dost pozadu, ale nedávno jsem konečně měla příležitost zjistit, jestli na zrnkách, přípravě a rituálu opravdu záleží, nebo je to jenom móda, která se přežene. Pozvání na ochutnávku kávy do brněnské Buchty B, to je pro milovnici parfémů velký svátek.
Plán na víkend byl jasný: pořádně se vyspat. A nejlíp se spí, když je člověk příjemně fyzicky unavený a hlavu má vyčištěnou. Vyrazila jsem proto na podzimní výlet do Chřibů. Tyhle kopce mám moc ráda. Najdete tam nádherné bukové a smíšené lesy. Je to ideální místo pro lidi, co jako já rádi kopou do listí.
Po dlouhé přestávce jsem se začala vracet do Skotska. Miluju studené moře. Pobřeží na sever od Česka nejsou ideální na letní plážovou dovolenou, ale mají své zvláštní kouzlo. Na pláži jste téměř sami, vítr vám servíruje mořskou vůni přímo pod nos a můžete se kochat nekonečným obzorem, který neruší vůbec nic.
Ve čtvrtek, kdy Ruská vláda zahájila invazi na Ukrajinu, se mi sevřelo srdce. Od rána jsem četla další a další zprávy a cítila čím dál větší tíseň. V pátek to pokračovalo stejně. Dva dny jsem téměř nespala a nemohla jíst. Strach mě úplně paralizoval. Hlava mi radila číst víc a víc, abych mohla situaci porozumět a odhadnout, co bude dál. Samozřejmě bez výsledku. Pak jsem vypnula internet.
Možná to máte v každodenním životě stejně. Jakmile dostihnete jednu věc, přemýšlíte, jak stihnout tu další. Ráno je třeba vypravit děti do školky, po cestě tam už myslím na to, co budu dělat jako první v práci, a jakmile dostanu pracovní úkoly pod kontrolu, přemýšlím, co budeme mít k večeři, kdy dám vyprat prádlo a kdy zavolám rodině. Během letošních Vánoc jsem z toho závodu na chvíli vystoupila. Jo, dny se dají trávit i jinak.
Snažím se to nižší tempo od té doby udržet, víc se soustředit na smyslové zážitky, pocity a dovolit si být občas líná. Zima je přece od toho, abychom nabrali sílu na další sezónu. A tady je pár zážitků, které mi nedávno pomohly zpomalit.
…Na Ricarda Ramose, jinak žijícího ve španělské Granadě, jsem čekala v brněnském Doteku Slunce už nějakou chvíli. Dorazil se zpožděním a otřesený z nehody na dálnici, do které se jen zázrakem nepřipletl. Hned, jak otevřel dveře, bylo jasné, že s ním bude zábava. Klobouk široký stejně jako jeho úsměv, jiskry v očích. Okamžitě se zorientoval a převzal kontrolu. “Moc se omlouváme, bylo to strašidelné, ale teď jsme tady. Voní to tu nádherně, to je první, čeho si všímám. Vy na mě čekáte? Tak pojďme na to.”
Pro „obyčejnou“ milovnici parfémů jako jsem já je setkání s parfuméry vždycky svátek. Potřeseme si rukou a vyměníme pár slov o tom, jaká byla cesta a jak to tady máme krásné. Pak už se jde přímo k věci. Jak čas plyne začínám vnímat linku mezi osobností tvůrce a jeho vůněmi. Začínám rozumět stylu, motivům a inspiraci. Taky je pak snadnější rozpoznat parfumérský rukopis v každém parfému.
…Ricardo Ramos přivezl do Brna tropické ovocePokračovat ve čtení »
Běhání může navenek vypadat jako nuda nebo trapná dřina. Jenže v době, kdy nemůžeme jít na jógu, na pilates a často ani do práce je to asi jediný způsob, jak se zdravě hýbat a hlavně si zlepšit náladu.
Odpružené tenisky jsem si koupila už před několika lety, ale dřív jsem je provětrala jen příležitostně. Loni mě běhání konečně chytlo a zjistila jsem, že je to bezvadný sport pro milovníky vůní.
…Jak z běhání udělat sport pro milovníky parfémůPokračovat ve čtení »
Když se staráte o malé děti, staré nebo nemocné lidi, může vás péče pohltit víc, než je příjemné. Občas se zdá, že nejsnazší způsob, jak přežít den, je upozadit dočasně svoje potřeby a věnovat se naplno práci. Když jste na to sami, je to dokonce jediná možná cesta.
Zůstáváte na místě, hlavně mentálně. Nevaříte, co chcete, ale co budou jíst všichni, vstáváte a chodíte spát, když jdou ostatní. Velký respekt všem, kteří to dlouhodobě zvládají a ještě si udělají čas na seberealizaci. Já sama to moc neumím.
…Co si pamatujete z dětství? Vzpomínky bývají plné emocí a vůně je spouštějí, jako když cvrnknete do domina. Máme štěstí, že mozek si nejvíc ukládá to hezké, a tak bývají vzpomínky na vůně z dětství uklidňující a plné nostalgie. Někdy jsou i odpovědí na otázku, proč tak milujeme svoje parfémy.
Když jsem o vzpomínkách na vůně přemýšlela, procházela jsem si v duchu místa a rituály, které si pamatuju, a vybavilo se mi překvapivě hodně. Vzpomněla jsem si dokonce i na pár nepříjemných vůní, jako třeba, když jsem na školním výletě ve tmě jeskyně rozmáčkla smrdutého brouka, nebo pach naftalínu ve skříni. Těmi vás ale nebudu strašit.
…