Zápisník

Všímat si vůní je taková radost!

V knize rozhovorů s Davidem Hockneym jsem narazila na pasáž, kde malíř mluví o radosti, kterou mu přináší pozorně se dívat na svět:

Obálka knihy A Bigger Message

„Dívat se pro mě vždycky bylo velkým potěšením. Od té doby, co jsem jako dítě směl jezdit autobusem sám, jsem chodil hned nahoru [ve dvoupatrovém autobuse], kde byl vzduch plný modrého kouře – přežil jsem to – a sedl jsem si úplně dopředu, abych viděl co nejvíc.“

Lípy, oblázky a posečená tráva: vůně letní dovolené

Každé místo má svoji specifickou vůni, která se nám pevně zapíše do paměti. Nejkrásnější vůně si ve vzpomínkách přivážím z prázdnin, a když se probírám hromadou svých fotek, vybavují se mi jako neviditelná součást obrázků.

Dům v zarostlé zahradě

Letošní dovolená v rakouském městečku Tulln an der Donau mi voní božsky sladce, všude totiž kvetou lípy a záhony květin. Díky horkému počasí je květinová vůně ve vzduchu nebývale intenzivní a medový lipový květ se mísí s růžemi a pudrovou levandulí. Opojnost nektarové vůně vyvažuje chladivý vítr od Dunaje.

Vzpomínky na jahody

Vím, že mám ještě alespoň měsíc čas, ale já už se těším teď. Zvlášť, když projdu kolem voňavých stánků, kde se na slunci peče první letošní úroda. Zatím z dovozu. Jahody, meruňky a všechny ty jasné barvy ovoce, které dohromady voní prostě jako léto na zahradě.

Jahody a meruňky v misce

První jahody mě ladí na prázdninovou náladu, připomínají mi horké večery a sluncem rozpálenou zahradu. Jejich vůně je sladká, mírně citronová a nahořklá, marmeládová. Rozpoznávám náznaky karamelu a laktonický tón vychlazené smetany. Pro mnoho lidí je vůně jahod spouštěčem dětských vzpomínek. Pro mě jsou to volné dny, kdy pomalu zapadá slunko, všechna okna jsou dokořán, maminka smaží palačinky a míchá rozmačkané jahody se zakysanou smetanou. Téhle letní večeře bych snědla tunu.

Fialky

Pradědeček se o svoji zahradu moc nestaral. Dvakrát ročně mu ji někdo posekl a jinak tam chodil jen sbírat ořechy, když potřeboval přestávku od montování svého miláčka Škody Rapid. Za jeho neaktivitu ho zahrada občas odměnila – divokými jahodami, květinami prorostlými od sousedů nebo každoročním hnízdem čermáků. Brzy na jaře jsme tam chodili na fialky.

Na to, jak malé a nenápadné kvítky to jsou, voní nečekaně daleko a silně. Obzvlášť na teplém místě, kde se do země opírá jarní slunko, se rozvíjí do plné intenzity. Stalo se mi několikrát, že jsem zachytila fialkovou vůni na chodníku, kde žádné nerostly. Po chvíli pídění se ukázalo, že rostou u zdi v zahradě za živým plotem, kam skoro vůbec není vidět.

Aromaterapeutická přestávka

V posledním týdnu nebylo na čichové zážitky moc času ani energie. Nevyspalost a únava se postupně nastřádaly a nachlazení mě na pár dní úplně připravilo o čich. Dokud jsem ještě něco cítila, zachraňovaly mě aromaterapeutické oleje. Moje oblíbené jsou mandarinka a pomeranč, citrusově svěží, ale se sladkou, hřejivou povahou. Jsou ideální na projasnění hlavy a lepší náladu.

Zasněžená krajina

Můj aromatický všelék je ovšem směs 31 od firmy Just, pojmenovaná podle počtu obsažených éterických olejů. Vůně je tak komplexní, že by se dala nazvat parfémem, a kromě zdravotních účinků vnímám i estetickou kvalitu. Olej působí čistě a extrémně zdravě. Kdyby měl čerstvý vzduch vůni, byla by to tahle.

Čichová meditace: jak si užít vůni do poslední kapky

Pamatuju si, jak se mi třásl hlas, když jsem si šla koupit Chanel Bois des Iles, vůni, která byla (a stále je) mimo můj rozpočet. Dokonce jsem se na to i oblékla, abych se v butiku Chanel necítila nepatřičně. Od té doby se mi na poličce zableskly i dražší kousky a já postupně pozoruju, jak jim každodenní nošení ubírá na výjimečnosti.

Květiny

Chtít pořád něco nového, objevovat a milovat překvapení je přirozená lidská vlastnost. Jenže jakmile se zvědavost nasytí, touha je pryč, kouzlo se vypaří a z luxusu se stává obyčejnost. Nejde samozřejmě jen o drahé věci, ale o všechno, co obohacuje náš život a my to bereme jako samozřejmost.

Vůně všednosti

Není nic všednějšího než úterý na konci ledna. Lezavá zima, tma uprostřed odpoledne a před námi i za námi dlouhá řada úplně stejných dní. Vůně umí z takhle obyčejného dne vykouzlit něco speciálního. Jenže síla výjimečnosti je právě v tom, že se neopakuje každý den. Jak tedy voní ty mezičasy? Čichové zážitky jsou naštěstí připraveny kdykoliv, jen je třeba si jich všimnout. Zkusila jsem si zpestřit jedno obyčejné lednové úterý cíleným vnímáním vůní, které mi přišly do cesty.

Jinovatka na květech chryzantém

Instantní káva

Mně to vlastně nechutná, ale když v kuchyni je, piju instantní kávu dost často. Její štiplavá, mírně kyselá a spálená vůně je intenzivnější než jakákoliv jiná, spolehlivě mě praští do nosu a zaplní všechny čichové buňky. Výhodou je, že ji můžu zalít jen šedesátistupňovou vodou a hned vypít, takže nemusím čekat, až vychladne, dělat něco jiného a pak ji pít studenou.

Zachumlaná v parfému: jak přežít letošní zimu

Na konci ledna už mi dochází dech. Třpyt vánočních světel je dávno pryč a dny se prodlužují příliš pomalu. Pomáhá mi trochu zvolnit, co nejvíc odpočívat a nenechat se strhnout tím, že když máme umělé světlo, můžeme pracovat dlouho do noci.

Flakony oblíbených parfémů na zimu

A když zpomalím, mám čas rozhlédnout se kolem sebe a vnímat to, co by mi jinak uniklo, včetně vůní. Je pravá chvíle malinko se hýčkat, zaměřit pozornost na čichové zážitky a obohatit šedivé dny o trochu barvy. Jak napsala jedna čtenářka parfémového blogu, vůně je jako kapka krásy zvlášť důležitá v ty dny, kdy žádnou jinou krásu nepotkáte.

Ráno, když vypnu budík a nutím se vstát do tmy, v duchu si vybírám, čím se dneska navoním. Retro chyprový parfém Nicolaï Odalisque mě zasypává jarními květy, když se zpoceným čelem soukám ukřičené batole do bundy. Tabákový čaj L’Artisan Parfumeur Tea for Two mi připomíná, že kouř nemusí vonět špatně, když v zadýmené chodbě dědovy chalupy zápasím s vlastní neschopností rozdělat oheň v kamnech. A přestože se většinu dní schovávám ve vrstvách funkčních materiálů, arabská princezna ve mně voní po růžích a hvězdách pouštního nebe díky Ormonde Jayne Ta’if.

Flakony nasvícené sluncem

Vůně přírody jsou teď hůře zachytitelné než v létě. Na procházkách potkávám prašnou vůni sazí z komínů, vlhkost hlíny a smůlu smrkového jehličí. Zhluboka vdechuju štiplavou dřevitost čerstvých třísek připravených na oheň. Hřejivá vůně kořeněného čaje, zázvoru a skořice, opražené ořechy a čerstvý chléb jsou dobrým důvodem zastavit se v kuchyni a pohrát si se zimními zásobami. Ovšem nejraději mám na zimě optimistickou vůni citrusů. Čerstvě oloupaná kůra vydá za celý aromaterapeutický rituál a dát si pomeranč je jako sníst malé slunce.

Na závěr ještě neobvyklé zimní přání. Jestli se svým krásným parfémem voníte hluboko pod kabát v obavě, abyste někoho neobtěžovali, navoňte si jednou hrdě čepici a šálu. Budu se těšit, že vás potkám!

Hyacinty

Setkat se uprostřed zimy s čerstvou květinovou vůní je vzácný zážitek. Proto mě potěšilo, když se mi o Vánocích na stole objevil balíček a v něm několik cibulek s nasazenými pupeny. Stačilo jen čekat, až se v teple rozvinou.

Setkat se uprostřed zimy s čerstvou květinovou vůní je vzácný zážitek. Proto mě potěšilo, když se mi o Vánocích na stole objevil balíček a v něm několik cibulek s nasazenými pupeny. Stačilo jen čekat, až se v teple rozvinou.

Hyacinty
Zdroj: Očicháno

Když jsme se po pár dnech vrátili z návštěv, doma mě překvapily tyhle roztomilé jarní kvítky. Vypadají něžně, ale voní tak opojně, že kdybych je neviděla, představila bych si obrovský květ z tropické džungle.

Proč milovat parfémy

Často si uvědomuju, že mít pro něco vášeň je dar. Zápal pro věc je nejlepší motivace, v těžkých chvílích umí zvednout náladu a je úplně jedno, jestli milujete módu, fotbal nebo kaktusy. Pokud jste milovníci parfémů a máte občas pocit, že je to drahé a neužitečné, tady je pár konkrétních důvodů, proč se nevzdávat. Vůně jsou skvělé hobby.

Flakony na stole

Největším přínosem záliby ve vůních je schopnost vědomě používat čich. Čichem se řídíme nepochybně všichni, ale naše reakce na čichové vjemy jsou často nevědomé. Někdo si dokonce myslí, že čich nepotřebuje vůbec. S pozorností zaměřenou na můj nos jsem si uvědomila, jak moc mě ovlivňují vůně z dětství v pozitivním i negativním smyslu. Vůně čerstvé kávy mě uklidňuje, v hořkosladké vůni babiččiny studené, nepřehledné spíže se naopak cítím nepříjemně (rozpoznala jsem ji v parfému Serge Lutens Douce Amére). Čichám k rostlinám, knihám a látkám, zkrátka ke všemu, co se mi dostane do ruky. Svět je velká pokladnice čichových zážitků.