Zápisník

Fialky

Pradědeček se o svoji zahradu moc nestaral. Dvakrát ročně mu ji někdo posekl a jinak tam chodil jen sbírat ořechy, když potřeboval přestávku od montování svého miláčka Škody Rapid. Za jeho neaktivitu ho zahrada občas odměnila – divokými jahodami, květinami prorostlými od sousedů nebo každoročním hnízdem čermáků. Brzy na jaře jsme tam chodili na fialky.

Na to, jak malé a nenápadné kvítky to jsou, voní nečekaně daleko a silně. Obzvlášť na teplém místě, kde se do země opírá jarní slunko, se rozvíjí do plné intenzity. Stalo se mi několikrát, že jsem zachytila fialkovou vůni na chodníku, kde žádné nerostly. Po chvíli pídění se ukázalo, že rostou u zdi v zahradě za živým plotem, kam skoro vůbec není vidět.

Aromaterapeutická přestávka

V posledním týdnu nebylo na čichové zážitky moc času ani energie. Nevyspalost a únava se postupně nastřádaly a nachlazení mě na pár dní úplně připravilo o čich. Dokud jsem ještě něco cítila, zachraňovaly mě aromaterapeutické oleje. Moje oblíbené jsou mandarinka a pomeranč, citrusově svěží, ale se sladkou, hřejivou povahou. Jsou ideální na projasnění hlavy a lepší náladu.

Zasněžená krajina

Můj aromatický všelék je ovšem směs 31 od firmy Just, pojmenovaná podle počtu obsažených éterických olejů. Vůně je tak komplexní, že by se dala nazvat parfémem, a kromě zdravotních účinků vnímám i estetickou kvalitu. Olej působí čistě a extrémně zdravě. Kdyby měl čerstvý vzduch vůni, byla by to tahle.

Čichová meditace: jak si užít vůni do poslední kapky

Pamatuju si, jak se mi třásl hlas, když jsem si šla koupit Chanel Bois des Iles, vůni, která byla (a stále je) mimo můj rozpočet. Dokonce jsem se na to i oblékla, abych se v butiku Chanel necítila nepatřičně. Od té doby se mi na poličce zableskly i dražší kousky a já postupně pozoruju, jak jim každodenní nošení ubírá na výjimečnosti.

Květiny

Chtít pořád něco nového, objevovat a milovat překvapení je přirozená lidská vlastnost. Jenže jakmile se zvědavost nasytí, touha je pryč, kouzlo se vypaří a z luxusu se stává obyčejnost. Nejde samozřejmě jen o drahé věci, ale o všechno, co obohacuje náš život a my to bereme jako samozřejmost.

Vůně všednosti

Není nic všednějšího než úterý na konci ledna. Lezavá zima, tma uprostřed odpoledne a před námi i za námi dlouhá řada úplně stejných dní. Vůně umí z takhle obyčejného dne vykouzlit něco speciálního. Jenže síla výjimečnosti je právě v tom, že se neopakuje každý den. Jak tedy voní ty mezičasy? Čichové zážitky jsou naštěstí připraveny kdykoliv, jen je třeba si jich všimnout. Zkusila jsem si zpestřit jedno obyčejné lednové úterý cíleným vnímáním vůní, které mi přišly do cesty.

Jinovatka na květech chryzantém

Instantní káva

Mně to vlastně nechutná, ale když v kuchyni je, piju instantní kávu dost často. Její štiplavá, mírně kyselá a spálená vůně je intenzivnější než jakákoliv jiná, spolehlivě mě praští do nosu a zaplní všechny čichové buňky. Výhodou je, že ji můžu zalít jen šedesátistupňovou vodou a hned vypít, takže nemusím čekat, až vychladne, dělat něco jiného a pak ji pít studenou.

Zachumlaná v parfému: jak přežít letošní zimu

Na konci ledna už mi dochází dech. Třpyt vánočních světel je dávno pryč a dny se prodlužují příliš pomalu. Pomáhá mi trochu zvolnit, co nejvíc odpočívat a nenechat se strhnout tím, že když máme umělé světlo, můžeme pracovat dlouho do noci.

Flakony oblíbených parfémů na zimu

A když zpomalím, mám čas rozhlédnout se kolem sebe a vnímat to, co by mi jinak uniklo, včetně vůní. Je pravá chvíle malinko se hýčkat, zaměřit pozornost na čichové zážitky a obohatit šedivé dny o trochu barvy. Jak napsala jedna čtenářka parfémového blogu, vůně je jako kapka krásy zvlášť důležitá v ty dny, kdy žádnou jinou krásu nepotkáte.

Ráno, když vypnu budík a nutím se vstát do tmy, v duchu si vybírám, čím se dneska navoním. Retro chyprový parfém Nicolaï Odalisque mě zasypává jarními květy, když se zpoceným čelem soukám ukřičené batole do bundy. Tabákový čaj L’Artisan Parfumeur Tea for Two mi připomíná, že kouř nemusí vonět špatně, když v zadýmené chodbě dědovy chalupy zápasím s vlastní neschopností rozdělat oheň v kamnech. A přestože se většinu dní schovávám ve vrstvách funkčních materiálů, arabská princezna ve mně voní po růžích a hvězdách pouštního nebe díky Ormonde Jayne Ta’if.

Flakony nasvícené sluncem

Vůně přírody jsou teď hůře zachytitelné než v létě. Na procházkách potkávám prašnou vůni sazí z komínů, vlhkost hlíny a smůlu smrkového jehličí. Zhluboka vdechuju štiplavou dřevitost čerstvých třísek připravených na oheň. Hřejivá vůně kořeněného čaje, zázvoru a skořice, opražené ořechy a čerstvý chléb jsou dobrým důvodem zastavit se v kuchyni a pohrát si se zimními zásobami. Ovšem nejraději mám na zimě optimistickou vůni citrusů. Čerstvě oloupaná kůra vydá za celý aromaterapeutický rituál a dát si pomeranč je jako sníst malé slunce.

Na závěr ještě neobvyklé zimní přání. Jestli se svým krásným parfémem voníte hluboko pod kabát v obavě, abyste někoho neobtěžovali, navoňte si jednou hrdě čepici a šálu. Budu se těšit, že vás potkám!

Hyacinty

Setkat se uprostřed zimy s čerstvou květinovou vůní je vzácný zážitek. Proto mě potěšilo, když se mi o Vánocích na stole objevil balíček a v něm několik cibulek s nasazenými pupeny. Stačilo jen čekat, až se v teple rozvinou.

Setkat se uprostřed zimy s čerstvou květinovou vůní je vzácný zážitek. Proto mě potěšilo, když se mi o Vánocích na stole objevil balíček a v něm několik cibulek s nasazenými pupeny. Stačilo jen čekat, až se v teple rozvinou.

Hyacinty
Zdroj: Očicháno

Když jsme se po pár dnech vrátili z návštěv, doma mě překvapily tyhle roztomilé jarní kvítky. Vypadají něžně, ale voní tak opojně, že kdybych je neviděla, představila bych si obrovský květ z tropické džungle.

Proč milovat parfémy

Často si uvědomuju, že mít pro něco vášeň je dar. Zápal pro věc je nejlepší motivace, v těžkých chvílích umí zvednout náladu a je úplně jedno, jestli milujete módu, fotbal nebo kaktusy. Pokud jste milovníci parfémů a máte občas pocit, že je to drahé a neužitečné, tady je pár konkrétních důvodů, proč se nevzdávat. Vůně jsou skvělé hobby.

Flakony na stole

Největším přínosem záliby ve vůních je schopnost vědomě používat čich. Čichem se řídíme nepochybně všichni, ale naše reakce na čichové vjemy jsou často nevědomé. Někdo si dokonce myslí, že čich nepotřebuje vůbec. S pozorností zaměřenou na můj nos jsem si uvědomila, jak moc mě ovlivňují vůně z dětství v pozitivním i negativním smyslu. Vůně čerstvé kávy mě uklidňuje, v hořkosladké vůni babiččiny studené, nepřehledné spíže se naopak cítím nepříjemně (rozpoznala jsem ji v parfému Serge Lutens Douce Amére). Čichám k rostlinám, knihám a látkám, zkrátka ke všemu, co se mi dostane do ruky. Svět je velká pokladnice čichových zážitků.

Chryzantémy

Chryzantémy, listopadky neboli dušičky září do temných podzimních dnů sytými barvami a střapatými tvary. I ty obyčejné z květinářství krásně voní. Květy mají aroma hutné, zemité, až trochu zaprášené, skoro jako heřmánek. Aromatický olej se destilací získává z celých rostlin včetně listů a stonků, jejichž vůně je podobná květům, ale víc zelená. K tónu posečené trávy se v listech přidává heřmánek, máta a kapku ostřejší aroma borovicového jehličí.

Chryzantéma
Zdroj: Flickr

Kromě jejich vůně jsou právě jejich kulturní konotace to, co mě na chryzantémách baví. V Evropě jsou listopadky spojeny se smutkem a smrtí podobně jako afrikány. Vždycky jsem si je spojovala s dušičkovou výzdobou na hřbitovech. Dlouho vydrží, nevadí jim chlad, a tak stojí poslušně vedle svíček a andělíčků několik dní. Mimo evropskou kulturu mají někdy i opačnou roli a dělá je to výborným příkladem lokálních rozdílů ve vnímání světa.

Podzimní farmářské trhy

Podzim je tak inspirující roční období. Měkké, hřejivé světlo se střídá s ranní mlhou a kouřovobramborovou vůní po setmění. A v posledních dnech bylo i na říjen výjimečně krásně. Jedno z míst, kde si tohle období užívám nejvíc, jsou farmářské trhy. Je to komplexní smyslový zážitek, kde stojí za to poslouchat, ochutnávat a hlavně pozorně očichávat.

Zelenina na farmářském trhu

Úroda je sklizená a vyložená na pultech jako na nějaké výstavě přírodního umění. Jsou tu brambory, dýně, papriky, sladké mrkve a voňavý celer. Broskve, ostružiny a švestky mě přenášejí zpátky do léta. Aroma zeleniny se mísí s vůní kávy a čerstvého chleba. Vůně horké čokolády se ve větru nese daleko, takže šálek do dlaní se dá doslova „vyčichat“. Osobně mám radost vždycky, když ulovím kopr. Kvůli popularitě italské kuchyně žije chudák v poslední době ve stínu bazalky a oregana. Přitom má ale krásnou sladkou, kapradinovou vůni připomínající mátu a fenykl.

Bouřka

Bouřka je pro mě největším smyslovým zážitkem českého léta. Miluju inkoustové odstíny mraků, zvuk kapek na střeše a napjaté čekání na hrom, když se blýská. Každý náraz větru navíc přináší množství vonných molekul doslova až pod nos. Zhluboka se nadechnout je proto nejlepší způsob, jak si vychutnat letní déšť do poslední kapky.

Bouřka ve městě
Zdroj: Flickr

Nejdřív je dusno, ticho a skoro se nedá dýchat. Pokud nemusím, nehýbu se, protože se celá opotím, jakmile jen zvednu ruku. Je cítit seno, nasládlá vůně slámy, prach a pot. Ve městě se navíc přidává lepivý asfalt, kovový pach tramvají a teplem probuzená špína ulic. Jak se říká, zážitky nemusí být kladné, hlavně když jsou silné. Svět je v tu chvíli vybarvený v ostrých kontrastech jak na fotografii ve photoshopu. Slunce oživuje detaily a temně modré pozadí obraz prohlubuje.