„Páchne to tu kočičinou, ale hlavně těmi obstarožními hopsandami, co tu bydlí – pleťovým krémem, pudrem, potítky do podpaží, starými špačky a zvětralým čajem.“
Tohle je dům z románu Moudré děti britské autorky Angely Carter. Je jen málo knih, v nichž by čichové zážitky hrály tak zásadní roli. Parfémy a smysly vůbec dokreslují bohatě a sugestivně scény i postavy. Moudré děti téměř voní přes zavřenou obálku. Kromě vůní vás čekají dvě sestry, které k sobě mají velmi blízko, skvělý humor a propracovaný jazyk.
Ty sestry jsou dvě sedmdesátileté dámy a bývalé kankánové tanečnice, Dora a Nora, dvojčata, která se dobře baví tím, že je od sebe téměř nikdo nerozezná. Jejich poznávací znamení je „pouze“ parfém. Když se do knihy začtete, zjistíte, že výběr vůní je promyšleným motivem příběhu.
Obě dámy se od mládí voní parfémy Guerlain, což je typická volba meziválečných hereček, zpěvaček a tanečnic, které si užívaly luxus. Dora má chyprové Mitsouko a Nora orientální Shalimar. Není to jen tak. Dora je víc introvertní a studijní typ a Nora je ta smyslnější a spontánnější. Stejně jako hlavní hrdinky i jejich vůně jsou jako blízcí sourozenci s odlišnými charaktery.
Na začátku kariéry ale nosily Dora i Nora stejnou vůni. Nejspíš to nebylo vrcholné dílo vintage parfumerie: „Žádná z nás nebyla sama o sobě nic moc, ale dohromady lidi mrkali na drát. Která je Dora? Která je Nora? Tehdy jsme dokonce i voněly stejně. Phul Nana. Ještě jsme nevěděly, co je dobré. Kradly jsme ho z Bon Marché.“ Grossmith Phul-Nana je vůně z roku 1891, podle svědků barevná a kořeněná, měla evokovat puget indických květin.
V romantických vztazích je role vůní ještě mocnější a až neuvěřitelnou sílu má parfém v intimní scéně, kde si Dora a Nora vymění parfémy, protože Dora chce „vyzkoušet“ milence své sestry. „Nalila na sebe moje Mitsouko a já si vzala její Shalimar.“ Mladík, zdá se, nic nepozná. Detaily vzpomínky jsou zastřené, ale vůně zůstávají v paměti ostré: „Šeříky; vítr profukující oknem, které jsme otevřeli, abychom vyvětrali zatuchlý vzduch; kouř ze svíček, jež jsem právě sfoukla, a který ještě prodléval v místnosti a škrábal mě v krku; a můj první polibek.“
Parfém, který je poznávacím znamením blízkého člověka, jindy zmate i samotnou Doru: „Později, už za války, když jsem se jednou probouzela z dřímoty při zatemnění, jsem měla té vůně, Trumperovy citrusové esence, najednou plný nos. Pomyslela jsem si: já si to snad rozdala s Peregrinem!!! a projely mnou děs a rozkoš; co jsem to provedla, napadlo mě… Ale když jsem rozsvítila, ukázalo se, že to vůbec nebyl Perry, ale ten osvobozený Polák.“
Vypravěčka Dora si všímá parfémů, ale výborně si pamatuje i vůni míst. Do paměti se jí vryla její první návštěva v divadle: „Sádroví andělíčci podpírající zlacené girlandy a křišťálové svícny na zdech; rudý plyš; kvítkované a pastelové hedvábí odpoledních šatů dam v první řadě, z nichž stoupala směsice vůní, pudru a parfému a toaletního mýdla“. A ani ve stáří neztrácí smysl pro detaily, když se svojí sestrou vyrazí na velkolepou oslavu stých narozenin svého otce: „pachy drahých parfémů a kolínských [se] střetávaly s šeříkem a voskem svící a až k nám nahoru zavanuvší vůní úžasné krmě.“
Moudré děti jsou vzácnou knihou v tom, jak dokonale propojují životní realitu hlavních postav se stylem vyprávění. Postava Dory je zestárlá divadelní tanečnice, takže je logické, že se vyzná ve voňavkách, oblečení a make-upu. Pro mě je ale překvapivé, že intelektuálská spisovatelka jako Angela Carter měla tenhle „marnivý“ obor v hrsti také. Používá názvy skutečných parfémů, módních značek a kosmetiky a to ne nahodile. Prostě je vidět, že o nich něco ví. V kombinaci se svým bohatým jazykem a vytříbeným stylem psaní povyšuje Angela Carter tohle téma z ženských časopisů na uměleckou literaturu.
Moje kopie Moudrých dětí je české vydání z roku 2007, ve většině knihkupectví už dávno není k sehnání. Víc štěstí budete mít určitě v knihovnách.