Stalo se vám, že jste někomu pověděli o své lásce k parfémům, on se zeptal, kolik jich máte, a vaší odpovědí byl zklamaný? Podobná situace mě vedla k přemýšlení o tom, kolik vůní by opravdová milovnice parfémů měla mít. A poznají se skuteční nadšenci podle velikosti jejich poličky?
Odpověď je jednoduchá: Samozřejmě, že ne. Počet flakonů na toaletním stolku nemá nic společného s tím, jak velký parfémový fanda před zrcadlem sedí. Navíc se člověk vyvíjí a prochází různými stádii. Jako studentka jsem vlastnila dvě vůně, které měly být opačné, abych se měla vždycky čím navonět. Ale kdo si je pamatujete, dáte mi za pravdu, že Sarah Jessica Parker Covet a Trussardi Inside na opačných stranách parfémového spektra určitě nestojí. Takže jsem brzy začala mít potřebu poličku doplnit. V poslední době se vracím zpět, moje polička je promyšlenější, lépe strukturovaná a díky tomu může být skromná.
I tak je pro mě často těžké nevytáhnout kartu, když čtu oslavné recenze na internetu nebo vidím krásný flakon. Tendenci kupovat bez rozmyšlení mám hlavně u vůní typu cheap and chic, takových těch levných, ale za tu cenu dobrých. Udělat si maličko radost ještě nikoho nezabilo, ne? Jenže pak jsem zklamaná a radost z toho vůbec nemám, navíc prodat parfém, když i nový je levný, to není jen tak.
Mým cílem není mít všechno, o čem se mluví, mít zástupce od každého druhu vůně nebo rychle skoupit zásobu parfému, který se přestal vyrábět. Vždycky totiž najdu něco nového, co se mi bude líbit. Neutrácet peníze za flakony, na které se bude prášit, mi dovoluje ocenit to, co už mám, pořídit nové vzorky a dál probouzet zvědavost.
Právě ta zvědavost a nadšení odlišuje milovníky parfémů od ostatních. Je jedno, jestli jste vůněmi zaplnili celý sklep nebo máte jednu pečlivě vybranou a opečovávanou lahvičku. Důležité je, že když si přivoníte, máte jiskry v očích, rozpovídáte se a o vůních můžete mluvit třeba celý den. Ráda pozoruju reakce lidí, kteří poprvé čichají k neobvyklému parfému. Někteří hned řeknou: „to je moc silné, to bych nemohla nosit“, jiní do široka otevřou oči: „hmmm, to mi připomíná…“ a téma je na světě.
Když si vzpomenu na moje první setkání s niche parfémy, bylo to přesně takhle. Nevlastnila jsem tenkrát nic. Zkoušela jsem L’Artisan Parfumeur Bois Farine, málem se mi zatočila hlava a místo tvoření jakési prezentace jsem si v knihovně čichala k zápěstí a zírala z okna. Jak je možné, že něco takového existuje a já o tom nevím?
Proto chci, aby na mojí poličce bylo přesně tolik vůní, kolik mi jich dokáže takhle rozbušit srdce. Ani o jednu víc a, mám-li štěstí, ani o jednu míň. Jednou za čas svoji poličku prohlédnu a zamyslím se nad tím, jestli mi celá dělá radost. Některé vůně pro mě svoji úlohu už splnily, provedly mě ročním obdobím nebo mě přestaly překvapovat. Parfémy nevydrží věčně a zkažená lahvička je plýtvání krásou. Nepotřebné kousky nejradši daruju kamarádkám, které přijdou na návštěvu a rozplývají se nad nimi. Potěšení nositelky je koneckonců důvod jejich existence.
Jak to máte vy? Kolik vůní je pro vás tak akorát?