V divadelní šatně je rušno. Herci se líčí a navzájem si pomáhají do kostýmů. Někteří, hlavně herečky, pak sáhnou po flakonu s parfémem. Trefně zvolená vůně umí doladit divadelní postavu a pomoct herečce dostat se do role. Přitom ani nemusí být své nositelce příjemná. Důležité je, že pro ni symbolizuje pocity, situaci nebo dobu, které její postava prožívá.
„Vůně je pro herce naprosto zásadní. Přirovnala bych to k důležitosti kostýmu.“ řekla mi herečka a scénografka Šárka Urbanovská, se kterou jsem o tom mluvila. Vzpomíná, jak hledala staromódní parfém, kterým by doplnila svou postavu.
Skvěle se jí tenkrát hodil levný „čmuch“ po babičce, který ležel zapomenutý v šuplíku na chalupě. Prý byl dost otravný a právě to potřebovala. Ve hře Přelet nad kukaččím hnízdem jí zase vůně naškrobených, vyžehlených šatů pomohla „vyžehlit“ i její výkon v roli zdravotní sestry.
Ve hrách zasazených do historie pomáhají s dobovým kontextem i slavné parfémy. Například britská herečka Fenella Woolgar podle svých slov v novinách Guardian doladila postavu snobské dámy v 50. letech Chanelem No.5. Dodává k tomu, že vůně musí ladit nejen s její postavou ale také s ní samotnou. Když hrála Margaret Tatcher, evidentní volbou by byl Penhaligon’s Wild Bluebell, Tatcherové oblíbený parfém. Ale Fenelle Woolgar se prý k této postavě nehodil, takže se raději nevoněla ničím.
Herci se spoléhají i na čisté esenciální oleje a jejich aromaterapeutické účinky. Podle stejného článku v Guardianu je to třeba ylang-ylang pro smyslné postavy a levandule pro pomalejší povahy.
Někdy herci pracují i se svými čichovými vzpomínkami. Herec Arthur McBain si pro autentický pocit z horského prostředí ve hře Macbeth připomínal vůni makrelové konzervy, kterou si pamatoval z horských túr v dětství.
Mnoho herců s vůněmi naopak nepracuje vůbec. Na jevišti je horko a samotné divadlo má svou vůni, kterou není snadné překrýt. Herci se navíc pohybují v těžkých kostýmech, takže ze všeho nejvíc cítí vlastní pot. Arthur McBain dodává, že si pro svoje postavy vybírá speciální vůně, ale svým kolegům se s tím moc nechlubí.
Hlavně v milostných scénách je potřeba vonět spíš čistě a příjemně než zvláštním parfémem. Jinak je logicky dost těžké se do role partnera naplno ponořit.
I mimo divadlo hrajeme různé role a promyšlený výběr parfému je dokáže zvýraznit. Vůně nám pomáhá se proměnit v někoho jiného. Jak říká parfumérka Christine Nagel: „některé ženy […] používají parfém, aby ukryly svou skutečnou osobnost. […] Vůně je jednou z cest jak dokázat jednu ze dvou důležitých věcí: projevit svou osobnost nebo ji zcela ochránit.“
Docela s ní souhlasím. Jako začínající a patřičně nejistá učitelka jsem se schovávala do klasické Rochas Femme. A L’Artisan Poivre Piquant mi připadal jako ideální parfém pro roli maminky, protože voní medově a mléčně.
I lidé, kteří o vůních běžně moc nepřemýšlí, si vybírají speciální parfém na svatbu nebo do nové práce. S vůněmi se dá zkrátka krásně pohrát a je škoda toho nevyužít v divadle i mimo něj.
Jak si můžou čichové efekty užít i diváci si přečtěte v následujícím článku tady.