bílé květy

Bílými květinami svůj nos většinou moc neuctím, ale Amouage Honour nosím už týden, užívám si pocit pohodlí a hledám výstižné slovo, kterým bych ji popsala. Ta vůně je smířlivá. Je to hebký a konejšivý parfém, jako když vás maminka pohladí po vlasech. Je jemný, ale rozhodně ne naivní, je to decentní úsměv dámy, která už zažila mnoho, ale namísto rezignace ji to vedlo k radosti z každé maličkosti.

Podle stránek značky je Honour poctou Madame Butterfly, hrdince Pucciniho opery, která se nešťastně zamiluje, přijde o rodinné zázemí a nakonec ztratí i svého malého syna. Tuhle inspiraci ve vůni rozpoznávám, jen tragický konec je převyprávěn shovívavěji, s optimistickým náhledem na budoucnost.

Honour je hladká vůně měkkého bílého světla. Hlavní roli hraje akord jasmínu, krémové gardénie a tuberózy. Je tu náznak vody, která dává vůni zakulacenou, chladnější dimenzi, jako by byly květy poházeny po křišťálové hladině jezírka v japonské zahradě. Nasládlý balzamický základ z opoponaxu a ambry celek prohřívá a na rozehřáté pokožce doslova taje. V základu občas zachytím ostřejší, štiplavé kadidlo, které mi spolu se zelení připomíná smrkové jehličí. Kvůli tomuhle jehličnatému záchvěvu si schválně fénuju vlasy zezadu tak, aby mi šel horký vzduch na obličej, teplem se totiž lesní nuance krásně rozvíjí.

Co odlišuje Amouage Honour od davu krémových bílokvětinových vůní, je familiérní a uklidňující tón rýžové páry a bylinná andělika. I když hlavním pilířem jsou vyhlazené a čisté květiny, vlhká napařená rýže ji vyzdvihuje z davu vymydlených parfémů typu aviváž a přibližuje ji k vůni teplého lidského těla. Hořkosladká a zelená andělika přidává tichou atmosféru mlhavého dne.

Honour se na mě pohodlně usazuje jako štěně, které se otáčí dokola, až se nakonec uvelebí ve vyhloubeném pelíšku. Parfém nekřičí, nesálá daleko do okolí, ale drží mě za ruku a při sebemenším otřesu stiskne pevněji. Takhle blízko ho cítím celý den a z oblečení a vlasů ještě déle.