Přemýšlím, proč jsem o ní zatím nepsala. Asi proto, že ji mám tak moc ráda a je pro mě těžké ji analyzovat. Mám ji spojenou s tolika příjemnými vzpomínkami, že už ani nevím, co je ještě součástí v parfému a co už jsem já. Ale nemluvit kvůli tomu o Chanel No 19 vůbec by byla škoda. Takže tohle je spíš milostný dopis než recenze.
Značka Aedes de Venustas si dala několik měsíců (nebo let?) pauzu, během níž se nejspíš vyjasnilo pár vztahů, vykrystalizoval směr do budoucna a taky nová podoba flakonů. Vůně 16a Orchard symbolizuje jejich návrat na police parfumerií. Je lehká, moderní a příjemná. Dělá takový první dojem, jak když vstoupíte do místnosti, kde vás čeká někdo v bílé košili a s okouzlujícím úsměvem vám pevně stiskne ruku.
Každý rok se to opakuje a stejně mě to pokaždé dojme. Sněženky, krokusy, fialky, pak se ještě udělá na chvíli zima, ale už je jasné, že jaro letos bude! Setřesu ze sebe zimní kabát, narovnám se a zhluboka vdechnu ranní vzduch. Ta jemná, svěží vůně mě nutí otevřít všechna okna dokořán. Teď už je jaro rozjeté naplno a já ho slavím poetickými vůněmi plnými jemnosti, barev a květin.
Ricardo Ramos: Sandal Koti
V této vůni zkombinoval Ricardo Ramos santal s květem ylang-ylang a šeříkem do měkkého plátna v pastelových barvách. Sandal Koti je pro mě obraz prvního jarního slunce, které rozehřívá ledové kapky na větvičkách. Je to čistá vůně vypraného prádla v bledých odstínech žluté a fialové, odpočinková, uklidňující a osvěžující.
Les Indémodables (v překladu Nadčasoví) je poměrně mladá francouzská značka niche vůní, která svou tvář prezentuje přesně tak, jak si to doba žádá: vysoký podíl přírodních surovin, lokální výroba, minimalistické obaly a ucelená řada parfémů, v nichž si každý najde, co potřebuje.
Hezky se to čte, ale mě víc zajímá, co je v láhvi. Musc des sables byla první vůně Les Indémodables, která mi padla do ruky, a potěšila mě propracovanou hloubkou, trvanlivostí i elegantním vyzněním.
Niche parfumérské domy často dávají svým vůním názvy podle dominantní složky. Zákazníci se tak v nabídce lépe orientují. Kdo má rád květiny, jde hned k vůni Rose atd., kdo chce temnější kompozici, zbystří u Bois de něco.
Občas je ale takové zjednodušení na škodu – třeba u Moonlight Patchouli. Čekala jsem totiž pořádnou dávku vy–víte–čeho a ono ho tam zas tolik není. Po prvotním zklamání jsem ale objevila, že tato vůně má na víc. Úplně by stačilo, kdyby se jmenovala jen Moonlight (tedy měsíční světlo) a zbytek nechala na fantazii.
Začíná nejkrásnější parfémově období! Raný podzim, kdy se lehce ochladí, ve vzduchu je cítit vlhkost, ale slunce má ještě pořád sílu spálit nos. Svěží letní vůně i silné zimní orienty úžasně povlávají kolem lehkých šál a mihotají se na pozadí barevného listí. K tomu navíc přichází vinobraní a všechny ty obrázky, kde se krajina odráží ve skleničce bílého. Dokud jsem chodila do školy (božínku, dohromady 24 let na obou stranách katedry), nemohla jsem podzim pořádně ocenit. Teď si ho užívám dosytosti i s vůněmi, které tu zklidněnou, barevnou atmosféru dokreslují.
Jednou z nich je Aedes de Venustas Iris Nazarena. V tomto období bych ji nejraději vypila.Cítím sladký kouř, sušené květiny, kůru stromů a lehké červené víno. Není to ale žádná příroda pro divoženky, spíš elegantní vůně, v níž se budete cítit jako host na exkluzivní ochutnávce uprostřed sadu.
S kamarádkou jsme se nedávno probíraly mými parfémovými vzorky. Po tom, co vyzkoušela pár vůní a poslechla si moje nadšené výkřiky, říká: „To je vidět, jak máme jiný přístup, já chci prostě něco krásného a tebe baví samé zvláštní.“ Má pravdu, ale když přijde na věc a stojím ráno před svojí parfémovou poličkou, stejně nejčastěji hledám „normální voňavku.“
Bohemian Soul taková je. Vůně, na kterou je spolehnutí, je krásná, nenápadná a inteligentní. Kompozice vystavěná kolem pilíře nadlehčeného, sluncem vyprahlého guajakového dřeva spojuje ozonickou vzdušnost s hladkým balzámem. Čerstvý, bylinně citrusový tón bergamotu a koriandru dělá dojem měkkého světla, které postupuje pomalu jako ranní slunce na pastelových zdech domů. Vůně časem sládne a zvýrazňuje se štiplavý kouř spolu s pudrovými kosatcovými květy. Na pokožce pak zůstává teplý dech sladkých dřev a doutnajícího ohníčku, který se pomalu rozpouští do pižmové čistoty.
Kosatcové a vanilkové vůně jsou dvě kategorie, u kterých si hlídám, aby mi na poličce nechyběly. Kosatce pro chvíle, kdy mám chuť na romantický, klasický a elegantní parfém, po vanilce sahám jako po chumlací, měkoučké dece. Přesto si neumím představit, jak úspěšně spojit oboje v jediné vůni, pro mě jsou to přece jen charaktery na opačných stranách náladového spektra. Pro Ormonde Jayne to byla výzva, a tak vznikla Vanille d’Iris.
Vůně vypráví hlavně o kosatci, od začátku se drží v hladké, krémové rovině kosatcových květů. Kombinace koriandru a pepře s náznakem sladších citrusů dodává první fázi ostřejší, až medicinální směr, který se ale rychle stáhne do ústraní. Dál ve vůni figuruje jako probouzející element a přidává hladké, snové kompozici moderní šmrnc.
Uklidňující, hřejivá a smyslná. Vůni santalového dřeva mám spojenou se zimní atmosférou. Jeho teplá, světlá dřevitost se krásně hodí ke kašmírovému svetru, měkké šále a tlustým ponožkám. Co když ale člověk potřebuje pohoupat v konejšivé náruči santalu uprostřed horkého léta? V tu chvíli je třeba chladnější pojetí dřeva, méně koření a orientálních tónů, než bývá zvykem. Jednou z takových vůní je Sandalo Nobile značky Nobile 1942.
Naše stěhování nejde úplně tak, jak bychom rádi. Pod nánosem šedého prachu se sice začíná objevovat obyvatelný byt, ale čtrnáctidenní zpoždění znamená, že jsme na pár dní rodina odkázaná na pomoc příbuzných a přátel. Naštěstí je máme. A pravda je, že to ještě není tak zlé. Nakonec jsem ušetřila pár tisíc za několik metrů zbytečných dlaždiček a zedníci pohotově zareagovali i na několik spontánních změn, které jsem s provinilým úsměvem opatrně navrhla („Já vidím, že jste to tady už krásně omítli, ale nešlo by támhle ještě kousek ubourat?“). Musím se smát svojí naivitě, že jsem před půl rokem uvažovala o rekonstrukci celého domu se stejným datem dokončení. Kéž bych stavebninám (nebo jinému praktickému oboru) rozuměla tak dobře jako parfémům.
Vzorek Chemise Blanche jsem dostala od paní v pražském obchodě Ingredients, když jsem hledala vůni na svatbu. Tenkrát mě to skoro urazilo, je to tak očividná volba až to zavání klišé. Čistě a bíle vonící nevěsta jsem být nechtěla. Nedávno jsem ale měla chuť na vůni-nevůni, něco, co mě nebude rušit a zahlcovat a zároveň bude svěží, inteligentní a vytříbené. Chemise Blanche, francouzsky bílá košile, se v tu chvíli hodila perfektně.
Kdo nosí vyžehlené bílé košile, umí si představit, jak tenhle parfém voní. Jestli jste na tom podobně jako já a znáte je jen z obrázku, představte si otevřené okno do zahrady a čerstvě povlečenou bílou postel plnou polštářů, svalte se do ní a zhluboka dýchejte. Čistota téhle vůně je vzdušná a měkká, žádná škrobená ztuhlost.