Nemusíte být pořád silná a nezávislá žena, která se porve s každou překážkou v životě. Když máte pocit, že by se vám po boku hodil princ na koni, sáhněte po vůni, která vás před nebezpečím ochrání hebkým obláčkem. Může být měkká jako prachové peří, růžová jak holčičí peřinky a luxusní jako krajkové šaty. Představte si, jak vystupujete z vlaku a vrháte se mu do náruče nebo jak se společně vyhříváte u krbu v zasněžené chatě. Dojemné klišé scény jsou tentokrát povoleny, jen pokud jde o parfém, laťka je samozřejmě pořád vysoko.
Ze sady vzorků od skotské značky Kingdom Scotland s ručně psaným věnováním mi hned padla do oka vůně Kingdom Botanica inspirovaná Královskou botanickou zahradou v Edinburghu.
Botanické zahrady ve Skotsku jsou lahůdka. Díky hojnému dešti a mírnému klimatu roste vegetace jako divá a vítr roznáší vůni rozkvetlých keřů do dálky.
Obraz rozkvetlé zahrady Kingdom Botanica si představte spíš v tlumených barvách nebo v mlhavém oparu. Zdroj obrázku Flickr
…
Srpnové odpoledne, všude horko, slunce, v chalupě po dědečkovi se pro změnu nemusí topit. Děti buď spí nebo skáčou na trampolíně. Přišel čas konečně ochutnat mimosu a užít si malou parfémovou ochutnávku s kamarádkami.
Kolíčky na prádlo mi doma slouží jako držáky na testovací papírky.
Bylo to trochu jako s vínem, od lehčích kousků k těžším kalibrům. Zastavily jsme se ale někde uprostřed, teplé počasí prostě některým vůním nepřeje. Dopředu jsem tušila, co by se mohlo dámám líbit, ale i tak mě překvapily. Přečtěte si, co jsme testovaly.
L’Amandière znamená v překladu mandloň. Procházeli jste se někdy po ránu rozkvetlým mandlovým sadem? Já taky ne. Nevím proto, jak přesně L’Amandière mandloně reprezentuje. Naštěstí to není vůbec důležité. Tato vůně může být klidně snem o středoevropském jaru plném šeříků, narcisů a čerstvých listů pokropených nečekanou sprškou deště.
Vstupuju ozdobnou branou do zahrady a ještě, než uvidím květy, zaplaví mě intenzivní vůně. Zdroj obrázku: Heeley
Vzpomněla jsem si na ni nedávno na výletě do kroměřížské Květné zahrady. Byla jsem tam asi pět minut, když začalo pršet, a déšť pak v intervalech zeslaboval a zesiloval, dokud to návštěvníci nevzdali. Vlhkost ale uvolnila do vzduchu báječnou vůni zeleně, květin a půdy.
Vivacious láká na jemnost a svěžest fialkových květů, ale není to žádná křehká květinka. Fialkám sekunduje kořeněný karafiát a bohatý ambrový základ. Výsledkem je romantická květinová vůně jako stvořená pro psaní milostných dopisů.
Obraz Violets, Sweet Violets od anglického malíře Johna Williama Godwarda. Zdroj tady.
Z počátku mě překvapilo, že se květinovým obláčkem proplétá výrazný, teplý hřebíček. Až po chvíli mi došlo, proč ho tam cítím tak moc, když ho nikdo jiný nezmiňuje. To je přece karafiát. Ten vznikne smícháním růže a hřebíčku. A kombinace fialky s karafiátem tvoří krásně nostalgickou a luxusní vůni.
Někdy si naivně myslím, že mě parfémy už nemůžou překvapit. Marnivě se probírám svojí sbírkou a přemýšlím, kam dál svoji zvědavost směřovat. Pak se objeví další vzorek. Nic moc nečekám, protože je to přírodní vůně a většina těch, které znám, mě nezaujaly. Navíc jsou to bílé květy a s těmi to taky nerada přeháním. Tenhle poklad jde ale proti všem mým parfémovým předsudkům. A proto vůně tak miluju. Nemůžete si být jisti nikdy ničím.
Vůně Hirama Greena už několik let znají všichni milovníci parfémů kromě mě. Ale všechno má svůj čas a dnešní objev, tuberózový Moon Bloom, za to čekání stál. Tuberóza se rozvíjí mnoha směry a parfuméři dokážou podtrhnout různé aspekty. Někdy ji směřují k orientu, jindy spíš do zelena. Moon Bloom zvýrazňuje její živočišný aspekt. Nemyslím tím ale žádný odér zoologické zahrady nebo zpoceného podpaží. Tato živočišnost působí spíš tělesně a intimně jako hladit kočičí kožíšek nebo tančit s někým tak blízko, že ucítíte jeho lidské teplo. Nepochybuju, že na někoho jiného může působit až svádivě, pro mě je spíš uklidňující a familiérní, jako když se vrátíte z cest a převlečete se do pohodlného trika.
S dítětem v nosítku se prý nemá rodič ohýbat v pase, protože v extrémním případě by mohlo vyklouznout vrchem. Namísto toho byste se měli snížit v kolenou. Jenže, co když chcete očichat fialky pět centimetrů nad zemí? Zakleknu, jednou rukou držím hlavičku a druhou rukou se opírám o zem. Tak se mi podaří dostat nos pěkně až ke kvítkům a robátko je v bezpečí. K takové akrobacii jsem našla dobrou příležitost. V kroměřížské Květné zahradě, zvané také Libosad, totiž všechno kvete, září a voní v omamné směsici nektaru a vlhké zeleně. Jen se dívat by byl poloviční zážitek.
Květná zahrada je unikátní architektonické dílo na pomezí renesance a baroka s mnoha dekorativními prvky jako umělecky sestříhané živé ploty, stromové loubí, bludiště a jezírka, v této době plná kvákajících žab. Zahradě dominuje zdobená rotunda a ochoz kolonády, z něhož je teprve krásně vidět geometrické uspořádání. Lahoda pro milovníky přesných tvarů, symetrie a renesanční estetiky.
Už dlouho se chystám napsat, jak úspěšně léčím nachlazení pomocí aromaterapie. Jenže pořád léčím, léčím a nic. Těžko dneska najdete někoho, kdo by měl v krvi víc esenciálních olejů než já, a přesto pomohl až stonásobek denní dávky umělého vitamínu C. V aromaterapii jsem, jak vidět, pouze učeň-holobrádek. Co ale umím na jedničku, to je udělat si radost. A tak jsem se uprostřed toho všeho sebrala a šla si koupit květiny.
Frézie jsou nekonečně svěží, radostné, jarní květy. Řada poupat se postupně rozvíjí v průběhu dní a každý čerstvě otevřený kvítek naplní místnost sytou vůní. Medový nektar se prolíná se šťavnatou zeleností a lehkostí pudru. Všechny vrstvy propojuje krémový tón bílých květů. Sladké jsou jen mírně jako citronový koláč s popraškem cukru. Na rozdíl od mnoha bílých květin mi frézie voní úplně čistě beze stopy indolů. Touhle svou nevinností se podobají fialkám. Všímám si také jemného rozdílu ve vůni podle barvy květů. Zatímco bílé jdou víc do krémova, žluté jsou svěžejší a víc zelené.
Co je podle vás ekologičtější: nosit čistě přírodní parfém od značky, která nezveřejňuje zdroje materiálů, nebo konvenční parfém, který se chlubí fair trade přírodními ingrediencemi? Já osobně jsem spíš pro druhou variantu. Co se týká přírodnosti ingrediencí, jde o nekonečnou marketingovou diskuzi. Pěstování obrovského množství aromatických rostlin ničí prostředí a často je těžké určit, kde končí příroda a začíná chemie, všechny aroma molekuly musí být stejně odněkud izolovány.
Pokud chce někdo pomoci světu, mnohem lepší než šmahem odmítat syntetiku je podle mě zaměřit se na etické zdroje. To je cesta, kterou se vydala značka FiiLit. Na svém webu zveřejňuje dodavatele a seznam organizací, se kterými spolupracuje na tom, aby jejich materiály pocházely z udržitelného pěstování. Můžeme tak doufat, že jejich parfémy jsou menším zlem pro planetu, než je obvyklé. Dalším eko krokem je výroba velkých balení, ze kterých si můžete doplňovat svůj cestovní flakon. Lákavý nápad, ale jen pro ty, kterým stačí jediná vůně na celé století. Dřevěné cestovní flakony jsou ovšem to, co mě k vůním FiiLit přitáhlo. Čím si tedy jeden z nich naplnit?
Každé místo má svoji specifickou vůni, která se nám pevně zapíše do paměti. Nejkrásnější vůně si ve vzpomínkách přivážím z prázdnin, a když se probírám hromadou svých fotek, vybavují se mi jako neviditelná součást obrázků.
Letošní dovolená v rakouském městečku Tulln an der Donau mi voní božsky sladce, všude totiž kvetou lípy a záhony květin. Díky horkému počasí je květinová vůně ve vzduchu nebývale intenzivní a medový lipový květ se mísí s růžemi a pudrovou levandulí. Opojnost nektarové vůně vyvažuje chladivý vítr od Dunaje.
