Juste un Reve znám už roky. Letos jsem jsem dostala chuť na tropickou letní vůni a tak jsem se k ní po dlouhé době vrátila. Je zajímavá a zároveň příjemně nositelná. Krásná, pohodová vůně v elegantním stylu Patricie de Nicolai.
Každý rok se to opakuje a stejně mě to pokaždé dojme. Sněženky, krokusy, fialky, pak se ještě udělá na chvíli zima, ale už je jasné, že jaro letos bude! Setřesu ze sebe zimní kabát, narovnám se a zhluboka vdechnu ranní vzduch. Ta jemná, svěží vůně mě nutí otevřít všechna okna dokořán. Teď už je jaro rozjeté naplno a já ho slavím poetickými vůněmi plnými jemnosti, barev a květin.
Ricardo Ramos: Sandal Koti
V této vůni zkombinoval Ricardo Ramos santal s květem ylang-ylang a šeříkem do měkkého plátna v pastelových barvách. Sandal Koti je pro mě obraz prvního jarního slunce, které rozehřívá ledové kapky na větvičkách. Je to čistá vůně vypraného prádla v bledých odstínech žluté a fialové, odpočinková, uklidňující a osvěžující.
L’Amandière znamená v překladu mandloň. Procházeli jste se někdy po ránu rozkvetlým mandlovým sadem? Já taky ne. Nevím proto, jak přesně L’Amandière mandloně reprezentuje. Naštěstí to není vůbec důležité. Tato vůně může být klidně snem o středoevropském jaru plném šeříků, narcisů a čerstvých listů pokropených nečekanou sprškou deště.
Vzpomněla jsem si na ni nedávno na výletě do kroměřížské Květné zahrady. Byla jsem tam asi pět minut, když začalo pršet, a déšť pak v intervalech zeslaboval a zesiloval, dokud to návštěvníci nevzdali. Vlhkost ale uvolnila do vzduchu báječnou vůni zeleně, květin a půdy.
Nedávno jsem se chystala s dětmi na sníh. Když už byly všechny boty nazuté, rukavice zasoukané do rukávů, shrnuté ponožky vytažené a škrábající cedulky vyřešené, došlo mi, že jsem se nenavoněla! Zavolala jsem tedy na mého muže, ať mi podá, co ho na poličce zaujme. Přinesl mi Vespri Aromatico od Nobile 1942. V tu chvíli jsem nemohla říct, že toto ne, že to je na léto. A tak jsem vyrazila do mrazu v osvěžující, letní kolínské.
Dobré parfémy se naštěstí sezónním omezením vzpírají. Slunce, třpytivý sníh a mrazivý vzduch krásně ladily s mojí suchou, citrusovou vůní. Zimní počasí a tento svěží parfém mají jedno společné: jiskřivost.
L’Artisan Parfumeur je značka, která mi otevřela bránu k dobrým parfémům. Znala jsem už vůně z velké parfumerie, ale pak jsem přičichla k Bois Farine, Tea for Two, Drole de Rose a konečně jsem pochopila, co to znamená parfém. Artisany pro mě byly únik do fantazie, emoce skryté ve flakonu, zkrátka to pravé parfumérské umění. Poslední dobou se moje vysoké očekávání v jejich nabídce často zklamalo, ale pořád jsem zvědavá na každý nový kousek.
Couleur Vanille mě potěšila. Stejně jako mnohé další Artisany mi připomíná obraz namalovaný akvarelovými barvami. Tentokrát žluto-modrý. Je to akvaticko-gurmánská vůně, netuctová, příjemně nositelná a s dobrou výdrží.
Můžu za to, že mi tolik parfémů připomíná vůni vína? Některé voní jako červené, s tóny dubových sudů, kouře a gumy nebo pečeného ovoce. Parfémy s citrusy, zelenými lístky nebo kosatcovým máslem mi připomínají babí léto uprostřed vinohradu se sklenicí vychlazeného bílého. Mám štěstí, že jsem se v takové situaci jednou octla, a často si říkám, že přestěhovat se na jih Moravy bylo docela dobré rozhodnutí.
Nedávno jsem se chystala v brněnské kavárně napít ze sklenice s pálavou, když mě zarazila její vůně. To je přece verbena od Jamese Heeleyho! Něžná, inteligentně optimistická a zelená vůně citrusů a kvítků. Verveine d’Eugéne je můj favorit, když dojde na svěží vůně. Nemyslím si, že by byla velmi inovativní, ale je harmonická a extrémně příjemná. Od ostatních citrusových vůní ji odlišuje to, že působí měkce, nasládle a konejšivě.
Měli jste jako malí rádi lampionové průvody? Já si vzpomínám matně, ale do paměti se mi vryl pocit vzrušení z barevných světel a příjemný strach ze tmy, když jsem se pevně držela rodičů za ruku. Teď se k lampiónům vracím s vlastními dětmi. Sice jsem jim zbaběle pořídila svíčku na baterku, ale pořád cítím okouzlení z housenky světel, která se pomalu šine tmou.
Letos jsem si do průvodu vzala hřejivou Ambre Khandjar od Une Nuit Nomade. Je to přátelská, teplá vůně, která mi připomíná mihotavé světlo svíčky zářící do tmy z nitra barevného lampionu a radostný pocit ze setkání s přáteli. Máte-li chuť na typicky zimní vůni, ne příliš křiklavou, která se pohodlně usadí na šále a bude vám svítit na cestu při potulkách adventními trhy, jste tady správně.
Brzy po uvedení vůně Azemour Les Orangers na trh proběhla internetem horečka, a všichni recenzenti ji měli na seznamu přání. Tak jsem si ji tam taky dopsala, přece nepřijdu o takovou specialitu. A právem. V celku svěží, ale do hloubky propracovaná, balancuje na pomezí sladkosti, slanosti, tepla a chladu. Na první pohled působí jednoduše, ale když se v klidu zadíváte dovnitř, objevíte mnoho vrstev a úhlů, které zůstávají z počátku skryty.
Azemour je čistá vůně s jiskrou klasického tria citrusy-levandule-větvičník. Paprsky pomerančového květu se jakoby lámou přes zelené sklo čerstvého sena a henny. Ta hladká, smaragdová zeleň, tlumená, jako by to sklo bylo zamlžené, ta mě přitahuje nejvíc. Citrusová kůra z úvodu se postupně zjemňuje do šťavnatého nektaru zaprášeného lehkým pudrem. V tu chvíli působí vůně docela sladce, rozhodně to není typická svěženka. Pod citrusy víří suše bylinný, čerstvý vítr s trochou soli, jako když stojíte v podvečer na kopci ve Středozemí a sledujete loďky na moři. Po čase se znatelněji projevuje větvičník a vůně dostává zřetelný chypre charakter.
Zamilovali jste se někdy do parfému kvůli jeho názvu? Samo sebou, nejdůležitější je vůně, ale stejně jako krásné knihy, i parfémy jsou víc než jen obsah. V kategorii nejhezčí název u mě vedou LM Parfums Vol d’Hirondelle (Vlaštovčí let) a Nobile 1942 La Danza delle Libellule (Tanec vážky). Mám asi slabost pro poetické přírodní motivy.
Naštěstí už jsem poučená a nenechám se názvem zmámit. Vůně Vol d’Hirondelle totiž s mým snovým obrazem vlaštovčího letu nemá moc společného. Chtěla bych, aby to byla dokonale vyvážená kompozice plná rychlých zvratů s tajemností dalekých cest. Vol d’Hirondelle je ale spíš kavárenská pohodička, příjemná, sladce citrusová vůně s čistým pižmovým a mléčným aspektem. Takový typ, co v létě zachytíte na ulici, když míjíte ženy s vyžehlenými vlasy a papírovými taškami z butiků.
V Česku mě baví, že tu nacházím výrobky od malých místních značek tvořené od začátku do konce tady. Nejvíc vídám znovu probuzený textilní průmysl, přírodní kosmetiku a potřeby pro děti. Je toho ale určitě ještě víc, co mi neprochází rukama. Na těchto výrobcích je vidět, že je dělají lidé s nadšením, ne s cílem vydělat co nejvíc, ale s uspokojením z kvalitní práce. Když porovnám situaci tady a v Británii, rozdíl je hlavně v ceně. Tam jsou lokální výrobky pro většinu zákazníků drahý luxus, možná kvůli vysokým nákladům nebo marketingu. Jsem ráda, že se v Česku můžu těšit z místních věcí a ještě mi zbyde na voňavky.
Nebo je možné spojit příjemné s užitečným, podpořit lokální produkci a přitom si koupit parfém, jako třeba Ad Libitum. Podle tvůrců české značky Pigmentarium, Jakuba Hiermanna a Tomáše Rice, je jejich první vůně místní od formule až po flakon. Tato pánská kompozice v tradičním, elegantním stylu rozhodně stojí za vyzkoušení nejen patriotům.