Vzorek téhle vůně mi ležel nějaký čas v šuplíku. Další růže s pačuli, těch už jsem zkoušela. Ale pak byl jednou takový šedivý den, pršelo a doma přišla řeč na hudbu africké zpěvačky Miriam Makeby. A já jsem si vzpomněla na Click Song, parfém inspirovaný její nejslavnější písní. Navoněla jsem se a… olalá! Rozsvítil se ohňostroj nádherných složek, plný, harmonický, jiskřivý a ohromně lákavý.
Niche parfumérské domy často dávají svým vůním názvy podle dominantní složky. Zákazníci se tak v nabídce lépe orientují. Kdo má rád květiny, jde hned k vůni Rose atd., kdo chce temnější kompozici, zbystří u Bois de něco.
Občas je ale takové zjednodušení na škodu – třeba u Moonlight Patchouli. Čekala jsem totiž pořádnou dávku vy–víte–čeho a ono ho tam zas tolik není. Po prvotním zklamání jsem ale objevila, že tato vůně má na víc. Úplně by stačilo, kdyby se jmenovala jen Moonlight (tedy měsíční světlo) a zbytek nechala na fantazii.
Drobná rozcuchaná dáma s odřenou koženou bundou. Ráno se chystá ven a očima se prochází po lahvičkách na komodě. Nakonec se zastaví u té největší a nejtěžší. Patchouli d’Angkor. Pačuli v názvu je dost zavádějící. Tahle vůně je především hebký, solární jasmín na zemitém základu. K té dámě by se hodila náramně.
Začátek na mě dělá dojem rozčesaných vlasů. Zacuchané konečky pod kartáčem vydávají praskavý zvuk a postupně jsou hladší a hladší, až jimi kartáč snadno proklouzne. Tu hladkost cítím i v Patchouli d’Angkor, vytváří ji jasmín v kombinaci s hruškou a vanilkou. V tu chvíli mi připomíná vůni rtěnek, řasenek a pudříků. Časem se do popředí dostává základ s guajakovým dřevem, pačuli a pižmem. Pačuli je velmi decentní, žádná hippie mánie. Voní jako jabloňové větvičky na začátku jara i s trochou mechu a vlhké hlíny. Cítím taky příjemný gumový tón, jako když přivoníte k růžovému poníkovi s vlnitou hřívou.
V nedávném článku jsem psala o trendu sladkých, ovocných vůní s pačuli (neboli fruitchouli), které dominují policím současných parfumerií. Tato kdysi novátorská kombinace se během třiceti let stala vyčpělým klišé. Parfumér značky Kerosene, John Pegg, se ale nebojí použít otřepané téma a navléct ho do nových holinek. Když budete zkoušet Fields of Rubus, pořádné holinky budete potřebovat, jinak by vám, jak se říká v angličtině, mohly uletět ponožky.
Představuju si to asi takhle. John Pegg se probírá hromadou vzorků a zdá se mu, že všechny voní stejně. Pak se nadechne a řekne: „Jo, vy chcete fruitchouli? Tak já vám dám fruitchouli!“ Vezme hromadu přezrálých malin, ostružin a švestek, natáhne si gumáky a pěkně to všechno rozšlape. Pak je nechá ještě chvilku na sluníčku, aby dostaly echt odér a dá to celé do trouby. Když se začne ovoce připékat ke dnu, vytáhne pekáč ven a přilije do něho litr oleje z pačuli. Míchá a čeká, co to udělá.
Pojem „fruitchouli“ je krásným kulturním úkazem, který toho říká hodně o současném parfumérství. Pokud vás baví parfémy a čtete v angličtině, asi už jste na něj narazili. Možná jste si ho všimli i v názvu parfému. Kde se to slovo vzalo a co přesně to znamená?
Marmeláda, čokoláda, karamel
V zásadě jde o zjednodušený popis toho, jaké dámské vůně se dnes v Evropě a v Americe nosí, co údajně všechny ženy chtějí a tedy všichni vyrábějí. Spojení slov fruit a patchouli vyjadřuje žánr, který míchá svrchní sladce ovocný tón s hutným, gurmánským základem. Do parfémové historie se díky téhle kombinaci zapsal Mugler Angel v roce 1992 a odstartoval vlnu, kterou se nepodařilo rozptýlit ani po dvaceti sedmi letech. Naopak ji mnozí ještě úspěšně přiživují.
V Česku mě baví, že tu nacházím výrobky od malých místních značek tvořené od začátku do konce tady. Nejvíc vídám znovu probuzený textilní průmysl, přírodní kosmetiku a potřeby pro děti. Je toho ale určitě ještě víc, co mi neprochází rukama. Na těchto výrobcích je vidět, že je dělají lidé s nadšením, ne s cílem vydělat co nejvíc, ale s uspokojením z kvalitní práce. Když porovnám situaci tady a v Británii, rozdíl je hlavně v ceně. Tam jsou lokální výrobky pro většinu zákazníků drahý luxus, možná kvůli vysokým nákladům nebo marketingu. Jsem ráda, že se v Česku můžu těšit z místních věcí a ještě mi zbyde na voňavky.
Nebo je možné spojit příjemné s užitečným, podpořit lokální produkci a přitom si koupit parfém, jako třeba Ad Libitum. Podle tvůrců české značky Pigmentarium, Jakuba Hiermanna a Tomáše Rice, je jejich první vůně místní od formule až po flakon. Tato pánská kompozice v tradičním, elegantním stylu rozhodně stojí za vyzkoušení nejen patriotům.
Možná to znáte taky. Občas na mě padne zbabělé parfémové období, kdy mám dost všech komplikovaných kompozic a nosím jen vůně, které jsou jednoduše krásné. Žádné exploze koření nebo avantgardní experimenty, stačí podivný název a jdu pryč. Naštěstí tohle strašpytlovské období nikdy netrvá dlouho. Nakonec se můj nos osmělí a vyrazí za dobrodružstvím. Jedna taková cesta vede k Mon Parfum Chéri, par Camille.
Parfumérka Isabelle Doyen vytvořila tenhle parfém podle vize Camille Goutal, která si přála vůni svých vzpomínek na maminku s atmosférou starých holywoodských filmů. Stránky značky Annick Goutal ho popisují jako chypre s pačuli, kosatcem a švestkou. A protože dnešní parfémový trh si na poctivé chypre příliš netroufá, je důvod zbystřit. Mon Parfum Chéri má naštěstí dost odvahy za svůj žánr důstojně bojovat.