Je to k vzteku, když při úklidu objevíte zkažený parfém, který jste měli jen 3× na sobě. Já sama jsem takhle přišla o zásobu vůně SJP Covet poté, co jsem si nasyslila flakon velký jak dlažební kostka a pak jsem ho zapomněla v dětském pokoji u rodičů.
Výrobci tvoří vůně tak, aby nám doma vydržely minimálně rok. Nejkratší životnost mají svrchní tóny jako citrusy a lehké květiny. Mnohem déle vydrží základ parfému – ambra, vanilka a dřeva.
Moje sezónní polička právě teď. Na světle jsou jen vůně, které zrovna nosím, zbytek je uložený v krabičkách.
Takže co dělat, když máte doma parfémů víc a na některé se tolik nedostane? Přečtěte si, jak je správně uložit, aby vám dělaly radost co nejdéle.
Jak je možné, že jsem vám ještě nenapsala recenzi na Le Parfum de Therese? Je to jedna z mých nejoblíbenějších vůní, energická a elegantní, s retro charakterem a moderní lehkostí.
Le Parfum de Therese je zářivá, zeleno-zlatá vůně s vintage elegancí.
Tento příběh možná znáte. Parfumér Edmond Roudnitska vytvořil nový parfém pro svou ženu Thérèse v padesátých letech. Na konci tisíciletí se s ní Frederic Malle, majitel značky, dohodl, že vůni uvede na trh pro své zákazníky. Takový poklad jako je Terezin parfém by bylo škoda zapomenout.
V minulém článku jsem psala o tom, jak vůně pomáhají hercům dostat se do role. Divadlo ale umí být čichovým zážitkem i pro diváky, i když zatím hlavně v rámci experimentálních žánrů. Jak tedy divadelníci vůně využívají a proč to nedělají častěji?
Kouř z tabáku je nejčastějším čichovým efektem v divadle.
Divadelní historička Sally Banes popisuje například představení Clean Opera, kde se používalo tolik hygienických a čistících prostředků, že počáteční příjemná vůně začne být otravná. Čichový zážitek je jako ironický komentář k reklamám na prací prášky, které běží na scéně v televizi.
V divadelní šatně je rušno. Herci se líčí a navzájem si pomáhají do kostýmů. Někteří, hlavně herečky, pak sáhnou po flakonu s parfémem. Trefně zvolená vůně umí doladit divadelní postavu a pomoct herečce dostat se do role. Přitom ani nemusí být své nositelce příjemná. Důležité je, že pro ni symbolizuje pocity, situaci nebo dobu, které její postava prožívá.
„Vůně je pro herce naprosto zásadní. Přirovnala bych to k důležitosti kostýmu.“ řekla mi herečka a scénografka Šárka Urbanovská, se kterou jsem o tom mluvila. Vzpomíná, jak hledala staromódní parfém, kterým by doplnila svou postavu.
Co si pamatujete z dětství? Vzpomínky bývají plné emocí a vůně je spouštějí, jako když cvrnknete do domina. Máme štěstí, že mozek si nejvíc ukládá to hezké, a tak bývají vzpomínky na vůně z dětství uklidňující a plné nostalgie. Někdy jsou i odpovědí na otázku, proč tak milujeme svoje parfémy.
Když jsem o vzpomínkách na vůně přemýšlela, procházela jsem si v duchu místa a rituály, které si pamatuju, a vybavilo se mi překvapivě hodně. Vzpomněla jsem si dokonce i na pár nepříjemných vůní, jako třeba, když jsem na školním výletě ve tmě jeskyně rozmáčkla smrdutého brouka, nebo pach naftalínu ve skříni. Těmi vás ale nebudu strašit.
„Páchne to tu kočičinou, ale hlavně těmi obstarožními hopsandami, co tu bydlí – pleťovým krémem, pudrem, potítky do podpaží, starými špačky a zvětralým čajem.“
Tohle je dům z románu Moudré děti britské autorky Angely Carter. Je jen málo knih, v nichž by čichové zážitky hrály tak zásadní roli. Parfémy a smysly vůbec dokreslují bohatě a sugestivně scény i postavy. Moudré děti téměř voní přes zavřenou obálku. Kromě vůní vás čekají dvě sestry, které k sobě mají velmi blízko, skvělý humor a propracovaný jazyk.
Hodně parfémových nadšenců potkává po letech podobný osud. Dlouho nenasytně čichají všechno nové, až začnou být přesyceni, znechuceni a schovají se před uspěchaným světem do svatostánku starých dobrých časů, kanonických parfémů z minulého století. Kritička Tanya Sanchez podle svých slov nosí Calyx, Cristalle nebo Rive Gauche, Luca Turin má rád Pour un Homme de Caron a Mitsouko a parfumérka Annick Menardo se cítí nejlíp v Diorrisimu, Cuir de Russie a Habit Rouge. Nosí jich prý ještě mnohem víc, ale až na pár výjimek, samá klasika. Jak to tedy je, opravdu bylo dříve lépe? Byly parfémy v minulosti lepší než dnes?
Obrázky z knihy starých skotských receptů A Taste of Scotland
Učebnice
Toto téma otevírá k diskuzi Andy Tauer v pátém čísle svého časopisu Tauer Mag. Tauer ze své pozice současného parfuméra staromilstvím netrpí:
„Koupil jsem si flakon vintage Jicky [vůně uvedená na trh v roce 1889], když jsem se učil, jak se tvoří parfémy. Učte se od klasiků! Tuhle vůni miluju. Miluju ji, protože je dokonale zkonstruovaná. Možná ji miluju taky proto, že se tak podobá klasickým kolínským. Citrusový akord v mé Jicky je bohatý, krásně harmonický a skoro nepoškozený. Citrusové svrchní tóny v parfémech jsou citlivé na světlo a kyslík, takže mnoho vintage vůní má narušené tóny hlavy a octový nádech. Možná taky miluju Jicky protože voní přirozeně a jednoduše, i když jednoduchá rozhodně není. Nosím ji? Ne. […]
Nemůžu ve svých parfémech používat bergamot s bergaptenem (bergapten, součást přírodního bergamotového oleje, je zakázaná kvůli fototoxicitě), ale hej! mám kašmeran a okumal a iso E, které staří mistři neměli.“
Tauer se ze starých parfémů rád učí a inspiruje se jimi, ale chce se posunout dál. Je to vlastně stejné, jako když studujete dějiny umění nebo literaturu. Malovat bez znalosti historie by vás ochudilo o spoustu poznatků, ale jednoho Kupku už máme, tak není třeba produkovat další. Stejně tak kritici by jen těžko mohli ocenit originalitu současného díla, kdyby neznali to, co předcházelo, ale nějakého nového Jiráska by asi nikdo po zádech nepoplácal („Dobře Alois, píšeš úplně jak před sto lety.“)
Co tedy stojí za láskou k vintage parfémům? Těch pár starých vzorků, které se mi dostaly do ruky mi potvrzuje, že vůně minulosti jsou nejen skvělým učebním materiálem. I dnes dokážou v té zoxidované podobě a mimo svůj dobový kontext potěšit a rozbušit srdce. Z tohoto důvodu lásku k vintage chápu, i když nesdílím. Odrazuje mě jejich nedostupnost.
Rebelství
Kritik a blogger Persolaise si ve své eseji v Tauer Magu všímá toho, že každá mladá generace přirozeně odmítá to, čeho si ta předchozí nejvíc cení. Nemůžete jednoduše milovat stejné parfémy jako vaše matka, teta a jejich kamarádky. Je normální se proti nim vymezit, třeba tím, že se poohlédnete po něčem starším.
Já bych řekla, že to odmítání je oboustranné. Pro starší generaci je těžké přijmout to, co obdivuje ta nová, a proto se úzkostlivě drží svých pokladů. Roli také hraje paměť. Představte si dámu, která v sedmdesátých letech dostala Miss Dior jako svůj první parfém. Ta vůně ji dokáže vrátit zpět do mládí. Jak si má v současné produkci vybrat něco, v čem by se cítila stejně luxusně a čerstvě dospěle? Raději stráví polovinu neděle na e-bay.
Nostalgie
Novinář Eddie Bulliqi v Tauer Magu argumentuje, že za láskou k vintage vůním je do značné míry nostalgie a „oplakávání doby, ve které jsme sami nežili, kterou nikdy nepoznáme a kterou si skrz vintage objekty představujeme.“ Dodává, že vintage parfémy nám ukazují minulost zkreslenou.
„Milovníci vintage vůní často pohrdají moderní parfumerií, která údajně postrádá smyslnost a sílu vůní z minulosti. Nicméně, všechny staré parfémy, ke kterým dnes přivoníme, i když byly utěsněné ve flakonu od data výroby, do určité míry zoxidovaly a degradovaly, takže jejich vůně není úplně stejná, jako by ji vnímali lidé tenkrát.“ Jak říká, parfémy nejsou víno, nezrají do krásy, ale naopak. Lidé se podle Bulliquiho obrací ke starým vůním i kvůli reformulaci svých oblíbených parfémů a kvůli tomu, že chtějí poznat dnes zakázané složky.
Jiná krása
Vintage vůně jsou zkrátka jiné než ty dnešní. Parfémy se liší podle dostupných složek, některé materiály byly dříve nedostupné, některé jsou dnes zakázané nebo příliš vzácné. Liší se také podle obecně přijímaných kritérií krásy a dobové poptávky. Co bylo považováno za krásné v minulém století není symbolem krásy dnes. A parfém musí především vonět hezky, aby si ho zákazník koupil a nosil ho. Komu se dnešní estetika nelíbí, může se pídit po raritách nebo sáhnout do minulosti.
Autorka blogu Alibi-notes dobře poznamenala, že rozdíl mezi vintage a dnešní produkcí je často v tom, že dnešní trend je tvořit vůně s rozpoznatelnou strukturou. Cítíte jednotlivé složky a celkové vyznění je dané hlavním tématem. Např. Une Nuit à Bali Suma Oriental je pačuli, Diptyque Eau de Sens je pomerančový květ. Slavné vůně minulého století jsou v tomto víc zastřené a komplexní. Třeba v Chanelu No.5 nebo v Guerlain L’Heure Bleue není jedna složka, která by vyčnívala nad ostatní. Proto, když toužíte po bohatém parfému typu orchestrální hudby, je logické hledat o několik dekád zpět. Ty staré vůně, které dnes známe, prošly zkouškou času a patří mezi to nejlepší z tehdejší produkce (i ve dvacátých letech vznikaly otřesné čmuchy), takže je tam určitá záruka kvality.
Dát si šanci
Ty nejlepší vůně jsou a vždycky byly jen špička pyramidy a je dobré si uvědomit, že dnešní parfumérské umění na tom není vůbec špatně. Persolaise svoje zamyšlení v Tauer Magu uzavírá tím, že je třeba neoplakávat minulost, ale dát šanci současným tvůrcům: „Příliš se zaměřovat na to, co bylo, vede ke stagnaci. A to je právě nebezpečné na tom, když se zasekneme na otázce, proč věci v minulosti byly lepší než dnes: zabíjí to náš pohyb a brání nám to vidět život a vitalitu v současnosti. Kvůli tomu pak nedokážeme odhalit to pozitivní mezi námi.“
Já to vidím podobně. Stěžovat si, že parfémy dnes nejsou to, co bývaly, nikam nevede. Stejně jako by mi vadily průměrné parfémy ze 70. let, i většina současné nabídky mi ježí chloupky v nose. Ale když si dám tu práci, nacházím úžasné vůně, které perfektně zapadají do současné reality, jitří fantazii a dokazují, jaká kouzla dokážeme. když spojíme zkušenosti z minulosti a moderní technologii.
Jak to máte vy? Honíte na e-bay vintage flakony, nebo vás baví být první, kdo na internetu komentuje čerstvou novinku?
Za páté číslo Tauer Magu děkuju přítelkyni a autorce blogu Alibi-notes.
