Možná to máte v každodenním životě stejně. Jakmile dostihnete jednu věc, přemýšlíte, jak stihnout tu další. Ráno je třeba vypravit děti do školky, po cestě tam už myslím na to, co budu dělat jako první v práci, a jakmile dostanu pracovní úkoly pod kontrolu, přemýšlím, co budeme mít k večeři, kdy dám vyprat prádlo a kdy zavolám rodině. Během letošních Vánoc jsem z toho závodu na chvíli vystoupila. Jo, dny se dají trávit i jinak.
Snažím se to nižší tempo od té doby udržet, víc se soustředit na smyslové zážitky, pocity a dovolit si být občas líná. Zima je přece od toho, abychom nabrali sílu na další sezónu. A tady je pár zážitků, které mi nedávno pomohly zpomalit.
Běhání může navenek vypadat jako nuda nebo trapná dřina. Jenže v době, kdy nemůžeme jít na jógu, na pilates a často ani do práce je to asi jediný způsob, jak se zdravě hýbat a hlavně si zlepšit náladu.
Odpružené tenisky jsem si koupila už před několika lety, ale dřív jsem je provětrala jen příležitostně. Loni mě běhání konečně chytlo a zjistila jsem, že je to bezvadný sport pro milovníky vůní.
Když se staráte o malé děti, staré nebo nemocné lidi, může vás péče pohltit víc, než je příjemné. Občas se zdá, že nejsnazší způsob, jak přežít den, je upozadit dočasně svoje potřeby a věnovat se naplno práci. Když jste na to sami, je to dokonce jediná možná cesta.
Jsou dny, kdy toho pro mě moc nezbývá.
Zůstáváte na místě, hlavně mentálně. Nevaříte, co chcete, ale co budou jíst všichni, vstáváte a chodíte spát, když jdou ostatní. Velký respekt všem, kteří to dlouhodobě zvládají a ještě si udělají čas na seberealizaci. Já sama to moc neumím.
Co si pamatujete z dětství? Vzpomínky bývají plné emocí a vůně je spouštějí, jako když cvrnknete do domina. Máme štěstí, že mozek si nejvíc ukládá to hezké, a tak bývají vzpomínky na vůně z dětství uklidňující a plné nostalgie. Někdy jsou i odpovědí na otázku, proč tak milujeme svoje parfémy.
Když jsem o vzpomínkách na vůně přemýšlela, procházela jsem si v duchu místa a rituály, které si pamatuju, a vybavilo se mi překvapivě hodně. Vzpomněla jsem si dokonce i na pár nepříjemných vůní, jako třeba, když jsem na školním výletě ve tmě jeskyně rozmáčkla smrdutého brouka, nebo pach naftalínu ve skříni. Těmi vás ale nebudu strašit.
Od začátku minulého týdne si čtu poctivě články o tom, jak domácí izolaci využít ke svému prospěchu. Vím, jak si zařídit krásnou domácí pracovnu, co dělat s časem navíc a jak doma relaxovat.
Zdroj obrázků: Očicháno
I tak čtu příliš mnoho zpráv, pracuju na posteli s počítačem na klíně a odpočívám tak, že se otočím ke všem zády a tajně chroupu u kuchyňské linky čokoládu. A stejně každý den nějak zvládnu a držím si stabilní, i když mírně depresivní, náladu. Kromě toho jsem si po týdnu v domácí izolaci začala všímat několika pozitivních důsledků.
Myslím, že dnes je správný čas na malé nakupovací téma. Před Vánoci všude svítí vyzubené reklamy na růžové flakony a ani přes rok se na veřejnosti nemluví o vůních jinak než jako o výrobcích k prodeji. Snadno tak získáte pocit, že milovat parfémy je zábava pro toho, kdo na to má. A protože já to rozhodně nejsem, trochu jsem o tom přemýšlela. Opravdu je nutné pořád mávat platební kartou, když vás fascinují vůně? Doufám, že ne. Tady je pár nápadů, jak si je užívat, aniž byste do konce života museli jíst jen rohlíky.
1. Sežeňte si vzorky
Popisy parfémů ve mně probouzejí neskutečnou zvědavost. Hlavně niche značky si umí s příběhem vyhrát. Výhodné je, že k utišení zvědavosti stačí často přivonění ze vzorku. Na internetu můžete sehnat většinu vůní buď přímo od výrobce nebo od uživatelů diskuzních skupin. Jestli se vám vzorek líbí, vypotřebujte ho celý, než si objednáte flakon. Mockrát už se mi stalo, že mě vůně přestala bavit v průběhu dvou mililitrů.
Na podzimu je něco magického. V listnatém lese je najednou tolik záře ze zlatých listů, šustí to pod nohama, ráno je mlha a odpoledne nízké slunce prohřívá půdu. Je to jako oslavný ohňostroj těsně před koncem životního cyklu, než se všechno zazimuje, poschovává a zachumlá na zimu. Chci se s vámi podělit o pár drobných radostí, které si během letošního podzimu užívám.
Procházky
Na dlouhé procházky je teď ideální doba. V létě je moc teplo a v zimě moc chladno. Teď na podzim chci využít každou minutu na slunci a nebojím se, že si spálím tváře. Když zafouká, padající listy připomínají sněžení. Schválně si vybírám místa s co nejhlubší vrstvou listí a ledabyle do něj kopu, aby pořádně létalo.
Pojem „fruitchouli“ je krásným kulturním úkazem, který toho říká hodně o současném parfumérství. Pokud vás baví parfémy a čtete v angličtině, asi už jste na něj narazili. Možná jste si ho všimli i v názvu parfému. Kde se to slovo vzalo a co přesně to znamená?
Marmeláda, čokoláda, karamel
V zásadě jde o zjednodušený popis toho, jaké dámské vůně se dnes v Evropě a v Americe nosí, co údajně všechny ženy chtějí a tedy všichni vyrábějí. Spojení slov fruit a patchouli vyjadřuje žánr, který míchá svrchní sladce ovocný tón s hutným, gurmánským základem. Do parfémové historie se díky téhle kombinaci zapsal Mugler Angel v roce 1992 a odstartoval vlnu, kterou se nepodařilo rozptýlit ani po dvaceti sedmi letech. Naopak ji mnozí ještě úspěšně přiživují.
Ve starším článku Čichová meditace, jsem psala o tom, jak se snažím prožívat krásné vůně do poslední kapičky. Cvičení z článku je příjemně jednoduchá meditace na každý den. Jsou ale chvíle, kdy hlava musí zabrat trochu víc. Nedávné okolnosti mi připomněly několik mentálních technik, které pomáhají dostat se zpátky do rovnovážného stavu, když prožíváte nějaký otřes, strach, nebo když se zdá, že ztrácíte kontrolu. Používám je, když jsem nemocná a poctivě jsem si ověřila jejich účinky v těhotenství a před porodem. Vycházejí hlavně z jógy a z kurzu paměťových technik, který jsem absolvovala při studiích.
Napadlo mě, že se s vámi o cvičení podělím, i když to není zrovna voňavé téma. Jsou totiž účinná a skvělá v tom, že nepotřebujete nic kupovat ani umět, nemusíte ani věřit v nic nadpozemského. Jen je třeba mít fantazii a trpělivost. Základem je fakt, že mozek rozvíjí to, čemu dlouhodobě věnujete pozornost. Čemu se nevěnujete, to zaniká. Platí to pro všechno, co se naučíte, ale taky pro pocity a přístup k sobě a k druhým lidem.
Hodně parfémových nadšenců potkává po letech podobný osud. Dlouho nenasytně čichají všechno nové, až začnou být přesyceni, znechuceni a schovají se před uspěchaným světem do svatostánku starých dobrých časů, kanonických parfémů z minulého století. Kritička Tanya Sanchez podle svých slov nosí Calyx, Cristalle nebo Rive Gauche, Luca Turin má rád Pour un Homme de Caron a Mitsouko a parfumérka Annick Menardo se cítí nejlíp v Diorrisimu, Cuir de Russie a Habit Rouge. Nosí jich prý ještě mnohem víc, ale až na pár výjimek, samá klasika. Jak to tedy je, opravdu bylo dříve lépe? Byly parfémy v minulosti lepší než dnes?
Obrázky z knihy starých skotských receptů A Taste of Scotland
Učebnice
Toto téma otevírá k diskuzi Andy Tauer v pátém čísle svého časopisu Tauer Mag. Tauer ze své pozice současného parfuméra staromilstvím netrpí:
„Koupil jsem si flakon vintage Jicky [vůně uvedená na trh v roce 1889], když jsem se učil, jak se tvoří parfémy. Učte se od klasiků! Tuhle vůni miluju. Miluju ji, protože je dokonale zkonstruovaná. Možná ji miluju taky proto, že se tak podobá klasickým kolínským. Citrusový akord v mé Jicky je bohatý, krásně harmonický a skoro nepoškozený. Citrusové svrchní tóny v parfémech jsou citlivé na světlo a kyslík, takže mnoho vintage vůní má narušené tóny hlavy a octový nádech. Možná taky miluju Jicky protože voní přirozeně a jednoduše, i když jednoduchá rozhodně není. Nosím ji? Ne. […]
Nemůžu ve svých parfémech používat bergamot s bergaptenem (bergapten, součást přírodního bergamotového oleje, je zakázaná kvůli fototoxicitě), ale hej! mám kašmeran a okumal a iso E, které staří mistři neměli.“
Tauer se ze starých parfémů rád učí a inspiruje se jimi, ale chce se posunout dál. Je to vlastně stejné, jako když studujete dějiny umění nebo literaturu. Malovat bez znalosti historie by vás ochudilo o spoustu poznatků, ale jednoho Kupku už máme, tak není třeba produkovat další. Stejně tak kritici by jen těžko mohli ocenit originalitu současného díla, kdyby neznali to, co předcházelo, ale nějakého nového Jiráska by asi nikdo po zádech nepoplácal („Dobře Alois, píšeš úplně jak před sto lety.“)
Co tedy stojí za láskou k vintage parfémům? Těch pár starých vzorků, které se mi dostaly do ruky mi potvrzuje, že vůně minulosti jsou nejen skvělým učebním materiálem. I dnes dokážou v té zoxidované podobě a mimo svůj dobový kontext potěšit a rozbušit srdce. Z tohoto důvodu lásku k vintage chápu, i když nesdílím. Odrazuje mě jejich nedostupnost.
Rebelství
Kritik a blogger Persolaise si ve své eseji v Tauer Magu všímá toho, že každá mladá generace přirozeně odmítá to, čeho si ta předchozí nejvíc cení. Nemůžete jednoduše milovat stejné parfémy jako vaše matka, teta a jejich kamarádky. Je normální se proti nim vymezit, třeba tím, že se poohlédnete po něčem starším.
Já bych řekla, že to odmítání je oboustranné. Pro starší generaci je těžké přijmout to, co obdivuje ta nová, a proto se úzkostlivě drží svých pokladů. Roli také hraje paměť. Představte si dámu, která v sedmdesátých letech dostala Miss Dior jako svůj první parfém. Ta vůně ji dokáže vrátit zpět do mládí. Jak si má v současné produkci vybrat něco, v čem by se cítila stejně luxusně a čerstvě dospěle? Raději stráví polovinu neděle na e-bay.
Nostalgie
Novinář Eddie Bulliqi v Tauer Magu argumentuje, že za láskou k vintage vůním je do značné míry nostalgie a „oplakávání doby, ve které jsme sami nežili, kterou nikdy nepoznáme a kterou si skrz vintage objekty představujeme.“ Dodává, že vintage parfémy nám ukazují minulost zkreslenou.
„Milovníci vintage vůní často pohrdají moderní parfumerií, která údajně postrádá smyslnost a sílu vůní z minulosti. Nicméně, všechny staré parfémy, ke kterým dnes přivoníme, i když byly utěsněné ve flakonu od data výroby, do určité míry zoxidovaly a degradovaly, takže jejich vůně není úplně stejná, jako by ji vnímali lidé tenkrát.“ Jak říká, parfémy nejsou víno, nezrají do krásy, ale naopak. Lidé se podle Bulliquiho obrací ke starým vůním i kvůli reformulaci svých oblíbených parfémů a kvůli tomu, že chtějí poznat dnes zakázané složky.
Jiná krása
Vintage vůně jsou zkrátka jiné než ty dnešní. Parfémy se liší podle dostupných složek, některé materiály byly dříve nedostupné, některé jsou dnes zakázané nebo příliš vzácné. Liší se také podle obecně přijímaných kritérií krásy a dobové poptávky. Co bylo považováno za krásné v minulém století není symbolem krásy dnes. A parfém musí především vonět hezky, aby si ho zákazník koupil a nosil ho. Komu se dnešní estetika nelíbí, může se pídit po raritách nebo sáhnout do minulosti.
Autorka blogu Alibi-notes dobře poznamenala, že rozdíl mezi vintage a dnešní produkcí je často v tom, že dnešní trend je tvořit vůně s rozpoznatelnou strukturou. Cítíte jednotlivé složky a celkové vyznění je dané hlavním tématem. Např. Une Nuit à Bali Suma Oriental je pačuli, Diptyque Eau de Sens je pomerančový květ. Slavné vůně minulého století jsou v tomto víc zastřené a komplexní. Třeba v Chanelu No.5 nebo v Guerlain L’Heure Bleue není jedna složka, která by vyčnívala nad ostatní. Proto, když toužíte po bohatém parfému typu orchestrální hudby, je logické hledat o několik dekád zpět. Ty staré vůně, které dnes známe, prošly zkouškou času a patří mezi to nejlepší z tehdejší produkce (i ve dvacátých letech vznikaly otřesné čmuchy), takže je tam určitá záruka kvality.
Dát si šanci
Ty nejlepší vůně jsou a vždycky byly jen špička pyramidy a je dobré si uvědomit, že dnešní parfumérské umění na tom není vůbec špatně. Persolaise svoje zamyšlení v Tauer Magu uzavírá tím, že je třeba neoplakávat minulost, ale dát šanci současným tvůrcům: „Příliš se zaměřovat na to, co bylo, vede ke stagnaci. A to je právě nebezpečné na tom, když se zasekneme na otázce, proč věci v minulosti byly lepší než dnes: zabíjí to náš pohyb a brání nám to vidět život a vitalitu v současnosti. Kvůli tomu pak nedokážeme odhalit to pozitivní mezi námi.“
Já to vidím podobně. Stěžovat si, že parfémy dnes nejsou to, co bývaly, nikam nevede. Stejně jako by mi vadily průměrné parfémy ze 70. let, i většina současné nabídky mi ježí chloupky v nose. Ale když si dám tu práci, nacházím úžasné vůně, které perfektně zapadají do současné reality, jitří fantazii a dokazují, jaká kouzla dokážeme. když spojíme zkušenosti z minulosti a moderní technologii.
Jak to máte vy? Honíte na e-bay vintage flakony, nebo vás baví být první, kdo na internetu komentuje čerstvou novinku?
Za páté číslo Tauer Magu děkuju přítelkyni a autorce blogu Alibi-notes.
