Přemýšlím, proč jsem o ní zatím nepsala. Asi proto, že ji mám tak moc ráda a je pro mě těžké ji analyzovat. Mám ji spojenou s tolika příjemnými vzpomínkami, že už ani nevím, co je ještě součástí v parfému a co už jsem já. Ale nemluvit kvůli tomu o Chanel No 19 vůbec by byla škoda. Takže tohle je spíš milostný dopis než recenze.
Vůně Astier de Villate vypadají jako zboží ve starodávné lékárně. Voní ale moderně. Zkoušela jsem zatím tři. Všechny jsou jednoduché, úhledné a lineární, takže co cítíte na začátku s vámi zůstane až do konce. Voní z nich krásné, kvalitní ingredience. Jsou nekonfliktní, unisexové a rozhodně s nimi nikoho neurazíte. Výdrž je delší než jsem čekala, ale jsou to lehčí vůně, takže sice voní celý den, ale musíte mít nos opravdu blízko.
Jaká vůně vás napadne, když se řekne Skotsko? Možná déšť, mech, moře nebo whisky. A možná jste ve Skotsku byly a zamilovaly jste se do kokosové vůně květů hlodáše evropského (anglicky gorse). Právě tou se inspiruje vůně Gorseland od nezávislé skotské značky Jorum Studio. Vůni hlodáše miluju, takže jsem na Gorseland byla moc zvědavá. Jen jsem si držela palce, aby vůně opravdu zachycovala ten sladký, omamný, kokosový nektar zářivě žlutých květů.
Ze sady vzorků od skotské značky Kingdom Scotland s ručně psaným věnováním mi hned padla do oka vůně Kingdom Botanica inspirovaná Královskou botanickou zahradou v Edinburghu.
Botanické zahrady ve Skotsku jsou lahůdka. Díky hojnému dešti a mírnému klimatu roste vegetace jako divá a vítr roznáší vůni rozkvetlých keřů do dálky.
Každý rok se to opakuje a stejně mě to pokaždé dojme. Sněženky, krokusy, fialky, pak se ještě udělá na chvíli zima, ale už je jasné, že jaro letos bude! Setřesu ze sebe zimní kabát, narovnám se a zhluboka vdechnu ranní vzduch. Ta jemná, svěží vůně mě nutí otevřít všechna okna dokořán. Teď už je jaro rozjeté naplno a já ho slavím poetickými vůněmi plnými jemnosti, barev a květin.
Ricardo Ramos: Sandal Koti
V této vůni zkombinoval Ricardo Ramos santal s květem ylang-ylang a šeříkem do měkkého plátna v pastelových barvách. Sandal Koti je pro mě obraz prvního jarního slunce, které rozehřívá ledové kapky na větvičkách. Je to čistá vůně vypraného prádla v bledých odstínech žluté a fialové, odpočinková, uklidňující a osvěžující.
Srpnové odpoledne, všude horko, slunce, v chalupě po dědečkovi se pro změnu nemusí topit. Děti buď spí nebo skáčou na trampolíně. Přišel čas konečně ochutnat mimosu a užít si malou parfémovou ochutnávku s kamarádkami.
Bylo to trochu jako s vínem, od lehčích kousků k těžším kalibrům. Zastavily jsme se ale někde uprostřed, teplé počasí prostě některým vůním nepřeje. Dopředu jsem tušila, co by se mohlo dámám líbit, ale i tak mě překvapily. Přečtěte si, co jsme testovaly.
Můžou být v jedné vůni zároveň orosené lístky a hebká čokoláda? Můžou. A není to průšvih? Není. Když jsem poprvé zkoušela Erawan od značky Dusita, nevěřila jsem vlastnímu nosu. Jak je možné, že tak odlišné akordy žijí v jednotné harmonii? Pak jsem si vzpomněla na bílou čokoládu se zeleným čajem a také na balzám z kakaového másla s vůní zeleného čaje. Je to neobvyklá kombinace, ale funguje.
Spojující linkou těchto protikladných tónů v Erawanu je hořkosladká šalvěj a čerstvé seno. Dohromady oscilují mezi bylinnou zelení a nasládlým kumarinem (trochu jako sušená levandule) a odtud už je to jen krok ke sladké vanilce. Vlastně je to stavba klasického žánru fougère jako například Caron pour un Homme. Z jedné strany akord šalvěje a sena rámuje vlhká svěžest konvalinek a ze druhé krémová, máslová lahůdka z vanilky a cedru, která připomíná barvu zralého obilí.
Brzy po uvedení vůně Azemour Les Orangers na trh proběhla internetem horečka, a všichni recenzenti ji měli na seznamu přání. Tak jsem si ji tam taky dopsala, přece nepřijdu o takovou specialitu. A právem. V celku svěží, ale do hloubky propracovaná, balancuje na pomezí sladkosti, slanosti, tepla a chladu. Na první pohled působí jednoduše, ale když se v klidu zadíváte dovnitř, objevíte mnoho vrstev a úhlů, které zůstávají z počátku skryty.
Azemour je čistá vůně s jiskrou klasického tria citrusy-levandule-větvičník. Paprsky pomerančového květu se jakoby lámou přes zelené sklo čerstvého sena a henny. Ta hladká, smaragdová zeleň, tlumená, jako by to sklo bylo zamlžené, ta mě přitahuje nejvíc. Citrusová kůra z úvodu se postupně zjemňuje do šťavnatého nektaru zaprášeného lehkým pudrem. V tu chvíli působí vůně docela sladce, rozhodně to není typická svěženka. Pod citrusy víří suše bylinný, čerstvý vítr s trochou soli, jako když stojíte v podvečer na kopci ve Středozemí a sledujete loďky na moři. Po čase se znatelněji projevuje větvičník a vůně dostává zřetelný chypre charakter.
S dítětem v nosítku se prý nemá rodič ohýbat v pase, protože v extrémním případě by mohlo vyklouznout vrchem. Namísto toho byste se měli snížit v kolenou. Jenže, co když chcete očichat fialky pět centimetrů nad zemí? Zakleknu, jednou rukou držím hlavičku a druhou rukou se opírám o zem. Tak se mi podaří dostat nos pěkně až ke kvítkům a robátko je v bezpečí. K takové akrobacii jsem našla dobrou příležitost. V kroměřížské Květné zahradě, zvané také Libosad, totiž všechno kvete, září a voní v omamné směsici nektaru a vlhké zeleně. Jen se dívat by byl poloviční zážitek.
Květná zahrada je unikátní architektonické dílo na pomezí renesance a baroka s mnoha dekorativními prvky jako umělecky sestříhané živé ploty, stromové loubí, bludiště a jezírka, v této době plná kvákajících žab. Zahradě dominuje zdobená rotunda a ochoz kolonády, z něhož je teprve krásně vidět geometrické uspořádání. Lahoda pro milovníky přesných tvarů, symetrie a renesanční estetiky.
Už dlouho se chystám napsat, jak úspěšně léčím nachlazení pomocí aromaterapie. Jenže pořád léčím, léčím a nic. Těžko dneska najdete někoho, kdo by měl v krvi víc esenciálních olejů než já, a přesto pomohl až stonásobek denní dávky umělého vitamínu C. V aromaterapii jsem, jak vidět, pouze učeň-holobrádek. Co ale umím na jedničku, to je udělat si radost. A tak jsem se uprostřed toho všeho sebrala a šla si koupit květiny.
Frézie jsou nekonečně svěží, radostné, jarní květy. Řada poupat se postupně rozvíjí v průběhu dní a každý čerstvě otevřený kvítek naplní místnost sytou vůní. Medový nektar se prolíná se šťavnatou zeleností a lehkostí pudru. Všechny vrstvy propojuje krémový tón bílých květů. Sladké jsou jen mírně jako citronový koláč s popraškem cukru. Na rozdíl od mnoha bílých květin mi frézie voní úplně čistě beze stopy indolů. Touhle svou nevinností se podobají fialkám. Všímám si také jemného rozdílu ve vůni podle barvy květů. Zatímco bílé jdou víc do krémova, žluté jsou svěžejší a víc zelené.