Není nic všednějšího než úterý na konci ledna. Lezavá zima, tma uprostřed odpoledne a před námi i za námi dlouhá řada úplně stejných dní. Vůně umí z takhle obyčejného dne vykouzlit něco speciálního. Jenže síla výjimečnosti je právě v tom, že se neopakuje každý den. Jak tedy voní ty mezičasy? Čichové zážitky jsou naštěstí připraveny kdykoliv, jen je třeba si jich všimnout. Zkusila jsem si zpestřit jedno obyčejné lednové úterý cíleným vnímáním vůní, které mi přišly do cesty.
Instantní káva
Mně to vlastně nechutná, ale když v kuchyni je, piju instantní kávu dost často. Její štiplavá, mírně kyselá a spálená vůně je intenzivnější než jakákoliv jiná, spolehlivě mě praští do nosu a zaplní všechny čichové buňky. Výhodou je, že ji můžu zalít jen šedesátistupňovou vodou a hned vypít, takže nemusím čekat, až vychladne, dělat něco jiného a pak ji pít studenou.
Na konci ledna už mi dochází dech. Třpyt vánočních světel je dávno pryč a dny se prodlužují příliš pomalu. Pomáhá mi trochu zvolnit, co nejvíc odpočívat a nenechat se strhnout tím, že když máme umělé světlo, můžeme pracovat dlouho do noci.
A když zpomalím, mám čas rozhlédnout se kolem sebe a vnímat to, co by mi jinak uniklo, včetně vůní. Je pravá chvíle malinko se hýčkat, zaměřit pozornost na čichové zážitky a obohatit šedivé dny o trochu barvy. Jak napsala jedna čtenářka parfémového blogu, vůně je jako kapka krásy zvlášť důležitá v ty dny, kdy žádnou jinou krásu nepotkáte.
Ráno, když vypnu budík a nutím se vstát do tmy, v duchu si vybírám, čím se dneska navoním. Retro chyprový parfém Nicolaï Odalisque mě zasypává jarními květy, když se zpoceným čelem soukám ukřičené batole do bundy. Tabákový čaj L’Artisan Parfumeur Tea for Two mi připomíná, že kouř nemusí vonět špatně, když v zadýmené chodbě dědovy chalupy zápasím s vlastní neschopností rozdělat oheň v kamnech. A přestože se většinu dní schovávám ve vrstvách funkčních materiálů, arabská princezna ve mně voní po růžích a hvězdách pouštního nebe díky Ormonde Jayne Ta’if.
Vůně přírody jsou teď hůře zachytitelné než v létě. Na procházkách potkávám prašnou vůni sazí z komínů, vlhkost hlíny a smůlu smrkového jehličí. Zhluboka vdechuju štiplavou dřevitost čerstvých třísek připravených na oheň. Hřejivá vůně kořeněného čaje, zázvoru a skořice, opražené ořechy a čerstvý chléb jsou dobrým důvodem zastavit se v kuchyni a pohrát si se zimními zásobami. Ovšem nejraději mám na zimě optimistickou vůni citrusů. Čerstvě oloupaná kůra vydá za celý aromaterapeutický rituál a dát si pomeranč je jako sníst malé slunce.
Na závěr ještě neobvyklé zimní přání. Jestli se svým krásným parfémem voníte hluboko pod kabát v obavě, abyste někoho neobtěžovali, navoňte si jednou hrdě čepici a šálu. Budu se těšit, že vás potkám!
Kolem některých vůní se toho namluví tolik, že skoro vím, jak voní dřív, než je vyzkouším. Tedy alespoň si to myslím. Baccarat Rouge 540 má být vůně zlatá a rubínová, krystalická, dřevitě orientální, kořeněná s osvěžující ovocnou stránkou. Objednala jsem tedy vzorek a nenasytně ho rozbalila ještě po cestě domů.
Všechno je samozřejmě jinak. Můj první dojem bylo zklamání, že se Francis Kurkdjian poddal poptávce a vytvořil sladkou ovocenku, která mu zaplatí výrobu méně oblíbených vůní. Nahořklý pomeranč, sladké jahůdky a poprašek cukru. Ale nosím vůni dál a všímám si mnohých detailů a proměn podle počasí, teploty a místa. Po několika dnech se můj dojem ustaluje a začínám chápat nekonvenčně elegantní charakter téhle vůně.
V mojí fantazii si slavnostní situace Vánoc žádá velkolepý kořeněný a dřevitý parfém, něco ve stylu Nicolaï Sacrebleu Intense nebo Clinique Aromatics Elixir. Představuju si, jak se polévám od hlavy k patě, mám pocit, že mě vůně nadlehčuje éterickou silou, zvedá moje pozemské tělo a proměňuje mě v anděla.
Zdroj: Očicháno
Taky je ale třeba přihlédnout k tomu, že slavím ve společnosti milovaných lidí, které nechci zadusit, a k faktu, že nejsme v tanečním sálu, ale ve skromném obýváku. Moje vánoční vůně jsou proto noblesní, ale se skromnou prostorovou stopou, hluboké, ale s jiskrou svěžesti. Jejich společné téma je lesní tón, který zvýrazňuje dokonalou vůni rozehřátého jehličí. Bez ohledu na marketing jsou všechny unisexové.
Tabák, kůže a kosatec se ve správných rukou umí proměnit v kombinaci, jejíž krása dosahuje daleko za součet jejích částí. Tentokrát se práce ujala Annick Menardo, dáma která má ve svém portfoliu koketní vůni Lolita Lempicka nebo vizionářskou Bvlgari Black. Jako mnohokrát předtím, i tady se projevil její talent pro práci se temnými, hutnými materiály.
Memory Motel je vůně stvořená na zimní polehávání v polštářích na obrovské, měkké pohovce. Když se jejímu působení poddám, mám téměř fyzický pocit, jako by se mi uvolňovaly svaly a zavíraly oči. Není to ospalý parfém, spíš hypnotický.
Jedenáctého listopadu, svatý Martin, je den, kterým pro mě začíná zima. Ráno je většinou jinovatka, otevírají se první láhve letošního vína a od teď máme oficiálně právo na sníh. Když je venku pocukrováno, nemám ještě chuť na těžké zimní parfémy, protože je pak budu nosit dlouhé měsíce stejně jako zimní kabát. Lehkost a překvapení z prvního sněhu raději oslavuju delikátnější vůní, která má dost hloubky, aby vyzněla v chladu, ale celkovým projevem se nesnaží příliš prosadit.
Podle složení bych čekala náročný parfém arabského kalibru. Místo toho je ve flakonu vůně pudrová a křehká jak poprašek sněhu na zamrzlé černé hlíně. Na zemitý základ z kůže, pačuli a dřeva dopadají plátky růží a kosatce pomalu, jako by nevážily víc než sněhové vločky. Moonlight Patchouli je noční duch, který se ovíjí kolem kožešinových límců pánů a dam, když se v nevhodně nízkých botách procházejí po městě.
Možná to znáte taky. Občas na mě padne zbabělé parfémové období, kdy mám dost všech komplikovaných kompozic a nosím jen vůně, které jsou jednoduše krásné. Žádné exploze koření nebo avantgardní experimenty, stačí podivný název a jdu pryč. Naštěstí tohle strašpytlovské období nikdy netrvá dlouho. Nakonec se můj nos osmělí a vyrazí za dobrodružstvím. Jedna taková cesta vede k Mon Parfum Chéri, par Camille.
Parfumérka Isabelle Doyen vytvořila tenhle parfém podle vize Camille Goutal, která si přála vůni svých vzpomínek na maminku s atmosférou starých holywoodských filmů. Stránky značky Annick Goutal ho popisují jako chypre s pačuli, kosatcem a švestkou. A protože dnešní parfémový trh si na poctivé chypre příliš netroufá, je důvod zbystřit. Mon Parfum Chéri má naštěstí dost odvahy za svůj žánr důstojně bojovat.
