Když se staráte o malé děti, staré nebo nemocné lidi, může vás péče pohltit víc, než je příjemné. Občas se zdá, že nejsnazší způsob, jak přežít den, je upozadit dočasně svoje potřeby a věnovat se naplno práci. Když jste na to sami, je to dokonce jediná možná cesta.
Zůstáváte na místě, hlavně mentálně. Nevaříte, co chcete, ale co budou jíst všichni, vstáváte a chodíte spát, když jdou ostatní. Velký respekt všem, kteří to dlouhodobě zvládají a ještě si udělají čas na seberealizaci. Já sama to moc neumím.
S mými dětmi jsou dny, kdy mám pocit, že ze mě zbývá už jen malinký kousíček a že se v té péči rozpouštím. V tu chvíli mi pomáhá sáhnout po výrazném parfému, do kterého se obalím jako do polštáře a který mě udrží pohromadě. Parfém funguje jako neviditelný kouzelný plášť. Nemusím dělat nic jinak, jen si u toho voním.
Mám pro ty případy ráda Nicolai Odalisque, velmi ženskou, zelenou a přitom silnou vůni konvalinek, jasmínu a mechu. Je to parfém s klasickou chypre strukturou, ne jednoznačně líbivý. Klasické parfémy vůbec mi v těžkých chvílích připadají nejvíc povzbudivé. Připomínají mi, že ženskost neznamená jen romantiku a něžnost, ale taky obrovskou sílu.
Podobně ochrannou roli má pro mě i make-up. V minulosti jsem se malovala nenápadným, omluvným způsobem, ze kterého bylo poznat, jak se bojím, aby to nebylo vidět. Nedávno jsem náhodou objevila výrazný lak na nehty a pak i rtěnku, které umím aplikovat a baví mě.
Jako by to byly válečné barvy: čím větší výzva, tím víc rtěnky. Nejsilnější vrstvu nosím, když oprašuju svůj starodávný řidičák. Jen ať pěkně všichni vidí, že předjíždějí nervózní paní s růžovými rty. Barvy si užívám ale i doma s dětmi, kdy nehrozí nic víc než zvládání obvyklého pláče, vzteku a rozlité šťávy.
Když na moje vlastní zájmy nezbývá čas, moje osobnost se projevuje alespoň v malých detailech barev a vůně. Zvenčí to není příliš poznat, ale já sama se cítím líp. A to je to nejmenší, co pro sebe můžu udělat.
A co vy, máte taky vůně, které fungují jako ochranná křídla?