Pamatuju si, jak se mi třásl hlas, když jsem si šla koupit Chanel Bois des Iles, vůni, která byla (a stále je) mimo můj rozpočet. Dokonce jsem se na to i oblékla, abych se v butiku Chanel necítila nepatřičně. Od té doby se mi na poličce zableskly i dražší kousky a já postupně pozoruju, jak jim každodenní nošení ubírá na výjimečnosti.
Chtít pořád něco nového, objevovat a milovat překvapení je přirozená lidská vlastnost. Jenže jakmile se zvědavost nasytí, touha je pryč, kouzlo se vypaří a z luxusu se stává obyčejnost. Nejde samozřejmě jen o drahé věci, ale o všechno, co obohacuje náš život a my to bereme jako samozřejmost.
Nechci se s tím smířit. Proto se snažím cenit si toho, co mám, a užívat si svoje vůně do poslední kapky. Moje metoda je vlastně takový jednoduchý způsob meditace. Nejsem žádný guru východní filozofie, meditace v mém podání není nic víc než klidný moment s pozorností zaměřenou na sebe a s možností přizvat něco, co mi dělá radost, třeba krásnou vůni.
Dám si parfém na papírek nebo na pokožku, kam se mi zrovna chce, v klidu se posadím a zaposlouchám se do něj. Naslouchám příběhu, který mi vypráví. Představuju si místo, na které mě přenáší, vnímám jeho texturu, barevnost, melodii a náladu, moje vlastní pocity. Zkoumám, proč se cítím nostalgicky, energicky nebo slavnostně. Někdy prožívám vůni dokonce fyzicky, usazuje se v některé části těla, cítím uvolnění nebo napětí. Když ji odložím a vrátím se k ní za chvíli, uvědomuju si její proměny. Často objevím nové nuance i v kompozici, kterou znám stejně dobře jako cestu do své skříně s čokoládou.
V tu chvíli umí parfém mnohem víc než hezky vonět. Je to jako prohlížet si obraz, poslouchat hudbu nebo číst knihu. Všímám si radosti, kterou mi přináší, a dozvídám se něco nového o sobě a o světě. Jak píše parfumér Edmond Roudnitska, když necháme vůni, aby nás prostoupila, stává se naší součástí, žije v nás a dostává nový význam.
Podobně se na vůně dívá taky tvůrkyně přírodních parfémů Mandy Aftel: „Přírodní vůně se rozvíjejí na pokožce, mění se v čase a reagují pokaždé jinak podle jedinečné chemie pokožky. Komunikují s námi na té nejzákladnější úrovni a dělají z toho, kým jsme – a kým se postupně stáváme – součást příběhu. Jejich význam je hlavně ve vztahu k nám samotným a až druhotně ve vztahu k ostatním.“ Myslím, že její myšlenka je platná za hranice přírodních esencí. Jakmile vůně podněcuje představivost a působí na naše pocity, stojí za to pozvat ji do našeho života a věnovat jí pozornost.