Pradědeček se o svoji zahradu moc nestaral. Dvakrát ročně mu ji někdo posekl a jinak tam chodil jen sbírat ořechy, když potřeboval přestávku od montování svého miláčka Škody Rapid. Za jeho neaktivitu ho zahrada občas odměnila – divokými jahodami, květinami prorostlými od sousedů nebo každoročním hnízdem čermáků. Brzy na jaře jsme tam chodili na fialky.
Na to, jak malé a nenápadné kvítky to jsou, voní nečekaně daleko a silně. Obzvlášť na teplém místě, kde se do země opírá jarní slunko, se rozvíjí do plné intenzity. Stalo se mi několikrát, že jsem zachytila fialkovou vůni na chodníku, kde žádné nerostly. Po chvíli pídění se ukázalo, že rostou u zdi v zahradě za živým plotem, kam skoro vůbec není vidět.
Fialky voní sladce a pudrově, s lehkým dřevitým tónem, podobně jako kosatec. Při dnešním očichávání jsem měla navíc pocit, že mám před sebou fialkové bonbony nebo mýdlo. Tenhle až syntetický dojem způsobuje to, že umíme vyrobit hlavní komponent fialkového aroma – ionone. Ten se úspěšně přidává téměř do všech parfemací. Paradoxně proto dělají opravdové fialky dojem umělosti.
Jedním z legendárních fialkových parfémů je Borsari Violetta di Parma, populární byl už v 19. století a dnes se dá sehnat verze ze 70. let. Nostalgicky pudrová je Annick Goutal La Violette a svěží Balenciaga Paris ukazuje, jak moderní můžou fialky být, vzdušné, zelené a ultra elegantní. V pánských vůních se dominantní fialky moc neobjevují, ale Atelier Cologne Vetiver Fatal míchá jejich sametovost se střapatým vetiverem a švestkou v hravé unisexové kombinaci.