Miluju studené moře a nekonečné prázdné pláže. Ta volnost, svoboda a svěžest, čerstvý vzduch a šplouchání vln. Můžu tam sedět hodiny a jen poslouchat a dívat se okolo sebe. Za pár minut cítím úplný klid.
Podobně uklidňující je i výhled odněkud z vrchu kopce nebo z rozhledny. Je to asi v lidské přirozenosti, že když před sebou vidíme otevřený prostor a v něm žádné nebezpečí, můžeme polevit v ostražitosti a odpočívat. Takže tady je pár krásných míst, ke kterým si chci vrátit vždycky, když jsem zahlcená a napjatá.
Šestnáct kilometrů dlouhá pláž v Belgii
Městečko dělí od moře vysoká písečná duna porostlá trávou. Vede na ni dřevěné schodiště a když po něm vystoupáte, otevře se vám výhled na moře.
. Olalá! Písek mezi prsty příjemně chladí a ten prostor se zdá úplně nekonečný.
Západ slunce
Tahle pláž ve Francii je přes den plná, praží tu slunce a není kam se schovat. Večer se to místo ale úplně změní. Za vámi šumí vysoká, suchá tráva a před vámi mořské vlny. Na horizontu můžete pozorovat obrovské nákladní lodě, které proplouvají kanálem La Manche.
A samozřejmě západ slunce. To se neomrzí. Co na fotce ale nevidíte, je ten šílený vítr, který ten večer foukal. Těšila jsem se na romantický večerní piknik a nakonec z toho byla rychlá večeře s pískem mezi zuby. Prostě zážitek od moře se vším všudy.
Kamínková pláž a rezervace pro vodní ptáky v Anglii
Kamínky na břehu jsou vyhřáté sluncem, voní slaně, minerálně a moc hezky se na nich leží.
Než dojdete na tohle místo, procházíte širokým pásem malých jezírek a dun porostlých travou. Hnízdí tam spousta vodních ptáků, takže se smí chodit jen po cestičkách.
Pláž ve Skotsku, když zrovna neprší
Je plná mušlí a vyplavených pokladů. V písku najdete ohlazená sklíčka, kousky keramiky nebo sluncem vysušené vyplavené dřevo. Když zvednete některý z větších kamenů, je pod ním ohromně živo a všichni tvorečkové vyskakují a utíkají do bezpečí. Vzduch voní slaně po řasách, které tvoří hustý podvodní les a taky točiště pro rybky, malinké kraby a krevetky.
U teplého, “koupacího” moře jsem byla jen párkrát. A nebudu předstírat, že to bylo špatné. Plavání v dokonale čisté vodě, vyhřívání se na slunci jak lvice a večery v baru na pláži zní docela dobře. Ale vlastně mě to už moc neláká, když mám možnost vyrazit k moři na sever.
K tomu, aby se dech zpomalil na rytmus moře a mozek pochopil, že může na chvíli nechat všechno být, k tomu nemusí člověk sedět pod palmou. Chladné moře a prázdné pláže jsou v tomhle ohledu pořád nedoceněné.
