Konečně jsme se přestěhovali. Žijeme sice stále v krabicích, ale už je vidět na konec. Přemýšlím, o čem budeme s mužem mluvit, až bude všechno zařizování hotové. Poslední dobou jsou totiž byt a děti naše jediná témata. Občas je mi z toho smutno, jak se může romantický vztah změnit v něco tak praktického. Být s partnerem za dobře není žádné umění, když má člověk na starost jen chození po kavárnách a venčení psa. V lepších chvilkách si ale říkám, že všechna energie, kterou do našeho domova vložíme, z něho bude vyzařovat jako to správné domácí teplo.
Zařizování bytu je v tomhle podobné jako hledání správného parfému. Nezáleží na ceně ani na značce. Když najdeme něco, co k nám promlouvá a co nám dělá radost, můžeme věci začlenit do našeho životního příběhu a žít s nimi, i když třeba vyjdou z módy.
A jak náš nový byt voní? Hlavně novotou spojenou s očekáváním všeho dobrého do budoucna. Kuchyně s vůní dřeva, čerstvá malba na zdech, gumový pach nové pračky a nakyslá vůně silikonu. Z placatých krabic vyprošťuju nábytkové díly s odhodláním je smontovat, vůně kartonu se mísí s ohoblovaným dřevem, metalickou vůní kovových komponentů a nářadí. Vybaluju textilie z krabic a překvapivě si uvědomuju, jak voněl náš předchozí byt. Když jsme tam bydleli, nevnímala jsem to.
V posledních dnech jsem si zvykla dávat navečer do aromalampy citronelu, která výborně odpuzuje komáry. Mezi citrusovými oleji je to příjemně sladká a uklidňující vůně a teď doprovází moje noční procházky, když se vzbudím s hlavou plnou všeho, co je třeba ještě udělat.
Tenhle slavnostní pocit z nového se snadno přehoupne v obyčejnost, a jak se znám, časem začnu cítit, že náš byt by mohl být lepší, větší nebo jinak zařízený. Člověk přirozeně vždycky chce něco jiného, než co má, že? Můžu si teď jenom přát, že v takové chvíli si dokážu sednout do kouta a znovu si připomenout, jaké štěstí je být tam, kde jsem.