Na konci ledna už mi dochází dech. Třpyt vánočních světel je dávno pryč a dny se prodlužují příliš pomalu. Pomáhá mi trochu zvolnit, co nejvíc odpočívat a nenechat se strhnout tím, že když máme umělé světlo, můžeme pracovat dlouho do noci.
A když zpomalím, mám čas rozhlédnout se kolem sebe a vnímat to, co by mi jinak uniklo, včetně vůní. Je pravá chvíle malinko se hýčkat, zaměřit pozornost na čichové zážitky a obohatit šedivé dny o trochu barvy. Jak napsala jedna čtenářka parfémového blogu, vůně je jako kapka krásy zvlášť důležitá v ty dny, kdy žádnou jinou krásu nepotkáte.
Ráno, když vypnu budík a nutím se vstát do tmy, v duchu si vybírám, čím se dneska navoním. Retro chyprový parfém Nicolaï Odalisque mě zasypává jarními květy, když se zpoceným čelem soukám ukřičené batole do bundy. Tabákový čaj L’Artisan Parfumeur Tea for Two mi připomíná, že kouř nemusí vonět špatně, když v zadýmené chodbě dědovy chalupy zápasím s vlastní neschopností rozdělat oheň v kamnech. A přestože se většinu dní schovávám ve vrstvách funkčních materiálů, arabská princezna ve mně voní po růžích a hvězdách pouštního nebe díky Ormonde Jayne Ta’if.
Vůně přírody jsou teď hůře zachytitelné než v létě. Na procházkách potkávám prašnou vůni sazí z komínů, vlhkost hlíny a smůlu smrkového jehličí. Zhluboka vdechuju štiplavou dřevitost čerstvých třísek připravených na oheň. Hřejivá vůně kořeněného čaje, zázvoru a skořice, opražené ořechy a čerstvý chléb jsou dobrým důvodem zastavit se v kuchyni a pohrát si se zimními zásobami. Ovšem nejraději mám na zimě optimistickou vůni citrusů. Čerstvě oloupaná kůra vydá za celý aromaterapeutický rituál a dát si pomeranč je jako sníst malé slunce.
Na závěr ještě neobvyklé zimní přání. Jestli se svým krásným parfémem voníte hluboko pod kabát v obavě, abyste někoho neobtěžovali, navoňte si jednou hrdě čepici a šálu. Budu se těšit, že vás potkám!