Možná to máte v každodenním životě stejně. Jakmile dostihnete jednu věc, přemýšlíte, jak stihnout tu další. Ráno je třeba vypravit děti do školky, po cestě tam už myslím na to, co budu dělat jako první v práci, a jakmile dostanu pracovní úkoly pod kontrolu, přemýšlím, co budeme mít k večeři, kdy dám vyprat prádlo a kdy zavolám rodině. Během letošních Vánoc jsem z toho závodu na chvíli vystoupila. Jo, dny se dají trávit i jinak.
Snažím se to nižší tempo od té doby udržet, víc se soustředit na smyslové zážitky, pocity a dovolit si být občas líná. Zima je přece od toho, abychom nabrali sílu na další sezónu. A tady je pár zážitků, které mi nedávno pomohly zpomalit.
Cestuju a tedy čekám.
Cestování veřejnou dopravou je vlastně taková jízda brzda-plyn. Ženete na nádraží, abyste stihli vlak, pak v něm dvě hodiny sedíte, pak ženete na letiště, několik hodin sedíte v letadle, pak zase na vlak, posedět v něm a tak pořád dál. Na konci mojí vánoční cesty stál trajekt na skotský ostrov Bute, kde bydlí moje tchyně.
V přístavu jsme byli včas, ale pár minut před plánovaným odjezdem lodi se ukázalo, že pojede až za hodinu. Chvíli jsem nervózně poskakovala na sedadle švagrova auta, ale pak už jsem musela ven. Nabírám do plic mořský vzduch, poslouchám racky a dívám se, jak děti hází kameny do vody. Fičí, mrholí, je zima, ale užívám si to, tohle v Brně nemáme.
Severnější poloha je ve Skotsku znát.
O Vánocích se rozednívá až o půl deváté a po třetí už je zase tma. Děti nám tu krásně vyspávaly v teplých peřinách a já jsem v devět večer měla pocit, že den už byl dost dlouhý a je čas jít spát.
Dovolená u studeného moře má navíc velkou výhodu.
Prázdné pláže. Celý ten obrovský prostor před vámi je jenom váš. Vítr přináší vůně ze všech směrů a nízké, tlumené slunce příjemně šimrá v očích. V tu chvíli do sebe ze všech sil nasávám slanou vůni a předstvavuju si, jak si vyplachuju plíce nejčistším vzduchem, jaký znám.
Je to podobné, jako když vystoupáte na některou z českých hor a díváte se dolů. Většina lidí začne divoce fotit, ale tem prostor se dá jen těžko zarámovat. Nezbývá, než tam stát, dýchat a užívat si přítomnost.
Ráno ospale házím do konvičky dvě lžičky čaje, který jsem našla v kredenci.
Čekám známou vůni bergamotu, ale počkat, tohle je jiné! Znovu vyštrachám krabičku – Smoky Earl Grey. Má parádní zimní vůni: bergamot, černý čaj a jen troška kouřového lapsang souchongu. Připomnělo mi to moji oblíbenou podzimní čajovou směs, jen Earl Grey jí dodává britský styl. To ráno v kuchyni jsem si uvědomila, jak mi ta drobná radost z ranního čaje zevšedněla, a že je fajn se na pár sekund zastavit a přivonět si k tomu, co mám v šálku.
Přes vánoční svátky jsou obchody zavřené, to dá rozum.
Ale když jsem 28. prosince na ostrově vyrazila koupit pár dárků, měla jsem smůlu. Téměř na všech dveřích bylo v různých obměnách napsáno:
„Přes Vánoce máme zavřeno, těšíme se na vás později!“
Ale kdy je později? – Však nebojte, až bude otevřeno, určitě to poznáte.
Vyhlášená kavárna v glampingovém resortu na dveřích dokonce píše: „Otevřeme na začátku nové sezóny, tedy zhruba někdy kolem 21.března.“
Pro moji plánovací povahu je tohle velká výzva. Ale co můžu dělat? Nakupování nebude a když budu mít štěstí, dám si kafe s výhledem na jaře.
Připadá mi, že na rychlé tempo je snadné si zvyknout. Občas se přistihnu, že se ženu, přestože nemusím. Každou volnou chvilku rychle něčím zaplním, abych nevypadla z rytmu. Když mě pak okolnosti přinutí zastavit, jsem z toho směšně nervózní. A tak si připomínám, že je v pořádku, když se budu po cestě dívat z okna tramvaje a nečíst maily, zastavím se chvíli na hezkém místě nebo všeho nechám, abych zabořila nos do měkkého svetru a vdechla jeho vůni.
Potřebujete inspiraci na dlouhou zimu? Zachumlaná v parfému: jak přežít letošní zimu