Hned, jak jsem se před dvěma lety vrátila z Portugalska, začala jsem pátrat, jak se znovu dostat k té úžasné vůni. Labdanum, cist ladanový nebo taky skalní růže – houževnatá rostlinka, jejíž divoké keře pokrývají pobřeží Algarve.
Keře mají pevné, tmavé listy pokryté ochrannou lepkavou vrstvou pryskyřice, jejíž vůni rozfoukává oceánský vítr po cele oblasti. Vůně je kořeněná, dřevitá a hřejivá, ale ne moc sladká, spíš suchá a lehce štiplavá jako skořice a pepř. Je v ní sluneční žár, ostrý vítr a minerální tón skal neustále máčených v mořské vodě.
Když se do oblasti Algarve vydáte mimo letní sezonu, v dubnu a květnu, najdete keře cistu obsypané květy, které sice nevoní, ale jsou překrásné, křehké jak pomačkaný hedvábný papír. Jejich něžnost kontrastuje s tuhými listy. Okvětní plátky se třepotají ve větru a tvoří dohromady něco, co vypadá jako puntíkaté smažené vajíčko. Většině lidí to ale připomíná spíš květ šípkové růže, což, uznávám, je mnohem poetičtější a „skalní růže” funguje lépe jako lidový název.
A protože jsem tak moc chtěla jeho vůni znovu zažít, vybavila jsem se olejem od Nobilis Tilia a květovou vodou Skalní Růže od Kvitku.
Esenciální olej se získává destilací vodní parou a květová voda (hydrolát) je příjemný vedlejší produkt tohoto procesu. Pomocí rozpouštědla pak vzniká tužší absolut.
Květová voda se používá v kosmetice ke zklidnění podrážděné pleti a na ekzémy. V porovnání s esenciálním olejem, je její vůně rozhodně blíž vůni skutečného keře. Je bylinná, dřevitá, ale zároveň vzdušná. Používám ji pro osvěžení na obličej několikrát denně. Moc se mi líbilo, když mě můj muž objal a řekl: „voníš jako ta kytka v Portugalsku.“ Řekl to půl roku po té, co jsme se odtud vrátili. I jemu se ta vůně vryla do paměti a bezpečně ji poznal.
Já tu vůni miluju, ale uvědomuju si, že je trochu kontroverzní, protože v recenzích na květovou vodu se objevují reakce ve stylu „je příjemná, až na tu vůni“. Jasně, mezi hydroláty z růží a levandule je vůně cistu nečekaně výrazná a ostrá.
Ale jen do té doby, než zjistíte, jak voní esenciální olej. Vím, že se éterické oleje (kromě levandule a někdy tea tree) nemají dávat neředěné na pokožku. Ale zrovna jsem neměla, čím ho naředit, tak jsem si řekla, že mi jedna kapka přece neuškodí. Z lahvičky vykáply hned tři a tak jsem nakonec měla obě předloktí polité cistovým olejem.
Alergická reakce se naštěstí nekonala, ale ta vůně, to byla šlupka! Provoněla mi rukávy a nesla se celým bytem. Nejdřív to vonělo jako mech, koňská stáj a pepř. Po pár hodinách tohle rodeo zkrotlo a usadilo se v kostelní kadidlové vůni. Ta na kůži vydržela do večera a na oblečení celý víkend. S vůní čerstvých listů to nemělo nic moc společného. Jako kdyby ta čerstvá vůně byla jen víko, které otevřete a vypustíte labdanového draka.
Tenhle zážitek mi pomohl pochopit, proč jsem zatím nenašla labdanový parfém, který by odpovídal mojí představě. Není totiž labdanum jako labdanum. Já bych ho v parfému chtěla suché, teplé a zároveň vzdušné jako květová voda. Esenciální olej, který se v parfémářství používá, nabízí spíš akord koňské stáje s nedělní mší. Zároveň je mi už jasné, proč se tenhle esenciální olej používá v aromaterapii ke zklidnění nervového systému a krizovou podporu. Ta vůně je hodně plná a hluboká, člověk se v ní může úplně ztratit.
Je fascinující, jak moc toho jedna vůně dokáže vyprávět. Labdanum je pro mě připomínka volnosti na cestách, pobřeží zalitého sluncem, teplého větru a divoké přírody. Zároveň mi připomíná rostlinku, která se jen tak nedá a proti nepřízni a živlům si tvoří ochranný voňavý štít. Vlastně to dělám úplně stejně.