V poslední recenzi loňského roku jsem si pochvalovala, jak se mi podařilo udělat si názor na vůni bez informací a předsudků, naostro jen z neznámého vzorku. S parfémem Murmur od české značky Pigmentarium to mám naopak. Nejdřív jsem poznala usměvavého a srdečného parfuméra Jakuba Hiermanna a až pak jsem si pořádně vyzkoušela jeho nejnovější vůni. Co budu dělat, když se mi nebude líbit? Ptala jsem se sama sebe. Naštěstí si nemusím odpovídat. Murmur je vážně dobrý.
Teplo lidského těla, pokoj obložený panely z mahagonového dřeva, oheň v krbu a tlumené světlo. Murmur působí intimně, konejšivě a lehce záhadně. Jeho složky do sebe zapadají bez viditelných hranic jako bezešvé spodní prádlo. Všímám si kulaté ambry, náznaku gumového oudu, obláčku kadidlového kouře a kůže z řemenů nového sedla. Nejvíc ale z pokožky sálá tajemné, orientální pižmo.
Pižmových vůní je mnoho a stejně jako vůně s růží, můžou být tak odlišné, že byste v nich nehledali společné složky. Murmur patří mezi pižmovky hřejivé a dřevité, spíš jako Miller Harris L’Air de Rien než Narciso Rodriguez. Nečekejte ani mýdlovou čistotu ani živočišný pot zapařené kuřárny. Murmur je někde mezi tím: teplý, tělový parfém, který je milosrdný k čichovým buňkám vás i lidí v okolí a zároveň je harmonicky navrstvený. Z počátku ostřejší oud se vznáší nad lehce sladkou ambrou a postupně se proměňuje do suchého dřeva zjemněného vanilkovým tónem. Když už mluvím o vrstvách, Murmur tvoří krásný základ pro vrstvení s Ad Libitum, první vůní této značky. Její citrusové tóny díky tomu dostanou krásně sametovou hloubku.
Oficiální prezentace vůně Murmur nabízí obraz tichého šepotu při intimním setkání zamilovaných lidí. Tu intimitu tam vnímám i já, Murmur je opravdu vůně rozehřáté lidské pokožky. Jen s těmi svůdnými parfémy je to těžké. Vnímání vůně jako „sexy“ je dost individuální, a pokud vám někdo nevoní bez voňavky, pak mu parfém nepomůže. Pokud si ale dobře pamatuju, parfumér Jakub Hiermann si při tvorbě Murmuru představoval, jak by mohla taková atraktivní tělesná vůně vypadat. Do flakonu pak schoval svoji osobní představu a čichový obraz těla přitažlivého člověka.
V den, kdy jsem pečlivě prozkoumávala Murmur, jsem se trochu ztratila v internetových článcích a narazila jsem na obrázky fotografky Elinor Carucci. Ta intimita! Její fotografie zobrazují momenty mnohem intimnější než elegantní objetí dvou mladých lidí. Neskrývají vůbec nic. Jsou zároveň autentické, komorní a zároveň stylizované jak divadelní scéna. Jsou na nich familierní domácí momenty, legrační usmrkané děti, dojemná objetí a nepříjemně provokativní detaily. Není na nich nic neobvyklého, jen témata, které se v takové syrovosti obvykle nezobrazují. Zatímco na jejích fotografiích je intimita, kterou prožíváte, parfém Murmur je intimita, kterou byste prožít chtěli. Imaginární, zasněná a laskavá.