Často si uvědomuju, že mít pro něco vášeň je dar. Zápal pro věc je nejlepší motivace, v těžkých chvílích umí zvednout náladu a je úplně jedno, jestli milujete módu, fotbal nebo kaktusy. Pokud jste milovníci parfémů a máte občas pocit, že je to drahé a neužitečné, tady je pár konkrétních důvodů, proč se nevzdávat. Vůně jsou skvělé hobby.
Největším přínosem záliby ve vůních je schopnost vědomě používat čich. Čichem se řídíme nepochybně všichni, ale naše reakce na čichové vjemy jsou často nevědomé. Někdo si dokonce myslí, že čich nepotřebuje vůbec. S pozorností zaměřenou na můj nos jsem si uvědomila, jak moc mě ovlivňují vůně z dětství v pozitivním i negativním smyslu. Vůně čerstvé kávy mě uklidňuje, v hořkosladké vůni babiččiny studené, nepřehledné spíže se naopak cítím nepříjemně (rozpoznala jsem ji v parfému Serge Lutens Douce Amére). Čichám k rostlinám, knihám a látkám, zkrátka ke všemu, co se mi dostane do ruky. Svět je velká pokladnice čichových zážitků.
Z vnějšího pohledu se může zdát, že vůně jsou svět sám pro sebe, ale z mnoha důvodů je možné je chápat jako umění, které reaguje na naše prožívání světa. Například blog Perfume Professor zasvěceně píše o parfémech z pohledu historie umění. Díky vůni Guerlain Shalimar jsem si uvědomila, jak romantické představy měli meziváleční Evropané o zemích na východě. Portrait of a Lady (česky Portrét dámy) od značky Frederic Malle mě vedla ke knize Henryho Jamese, kterou se parfumér inspiroval. Dozvěděla jsem se o kráse afrického města Timbuktu nebo o kulturních rozdílech ve vnímání vůní v Evropě, v arabském světě a v Japonsku.
Zoufalá touha zjistit o vůních víc mě vedla za hranice českých textů a prakticky vděčím parfémovým blogům Now Smell This a Bois de Jasmin za to, že jsem se naučila pořádně anglicky. Moje slovní zásoba byla zprvu dost specifická, ale to už se časem poddalo. Když jsem pak objevila magazín Le Nez, jehož první čísla byla pouze francouzsky, byl čas oprášit středoškolskou francouzštinu. Co na tom, že jsem jeden článek četla hodinu, hlavně že jsem se dozvěděla, proč má posečená tráva tak silnou vůni a jak voní skryté kouty Paříže. Ze stejného důvodu dneska lituju, že jsem ve škole nedávala víc pozor při chemii. Nu, ale nikdy není pozdě naučit se něco nového.
Vůně spojují bádavé typy od chemiků po historiky umění, ale také umělce, učitele, právníky a mnohonásobné maminky. Mají společné to, že jsou zvídaví, otevření a vnímaví. Těžko můžete být konzervativní a zatrpklí, když se neustále vystavujete novým čichovým zážitkům, zkoumáte jak na vás působí a jak zpochybňují vaše předsudky o tom, co a jak má správně vonět. Internetová parfémová komunita sdružuje lidi, kteří se nikdy neviděli a přitom dokážou respektovat názory ostatních, být k sobě vlídní a být si nápomocní.
Když jsem se začala zajímat o vůně, rychle jsem se odnaučila reagovat ve smyslu líbí/nelíbí. O hodně bych se tím ochudila, protože často cítím respekt před krásně vytvořenou vůní, kterou bych sama nenosila. Alespoň prozatím. Díky tomu jsem se dostala ke svým nejoblíbenějším parfémům jako je Chanel No. 19 nebo Estée Lauder Knowing. Ty nejlepší jsou totiž takové, které se mi nelíbí hned, ale zaujmou tolik, že se k nim vracím tak dlouho, dokud jim neporozumím. Snažím se podobně přistupovat i k lidem. Situace nikdy není tak jednoduchá, jak se na začátku zdá, a když dám druhému člověku i sobě čas, vyplatí se to.
A co vy? Čím koníčky obohacují váš život?