Při hledání inspirace a nových čichových zážitků mě internet dovedl až k recenzím vína, konkrétně k blogu Pod korkem Mikuláše Dudy, který je mi sympatický bohatými zkušenostmi a zároveň skromností. Po přečtení několika článků mi bylo jasné, že víno jsou v podstatě aromatické molekuly rozpuštěné v alkoholu stejně jako parfémy. Zvědavost mi nedala spát a rozhodla jsem se, že je čas smočit čichové buňky v dobrém víně. Vyčichám opravdu tolik tónů?
Vybrala jsem si láhev, která se na blogu Pod korkem objevila ve slepém koštování frankovek. V soutěži nedopadla moc dobře, ale její popis mě i tak zlákal. Blaufränkisch Aviator 2016 z vinařství Keringer se autorovi Pod korkem jeví takto:
Víno zářivé rubínové barvy. Na nose výraznější, zralé ovocné tóny malin, tmavých třešní, červeného rybízu, jemná kořenitost a fialka. V chuti středně plné víno, přímočaré, ne příliš vrstevnaté. Kombinace tmavých a červených peckovin, uhlazené pití, s jemnými tříslovinami, vyšším alkoholem, s tóny vanilky v závěru. Trochu líbivka, ale pěkně udělaná, dobře se pije, středně dlouhý závěr.
Pěkně udělaná líbivka s vanilkou, to jsem přesně chtěla. Je to první víno, které jsem si nekoupila kvůli hezkému obrázku, slevové visačce a ani ho nemají u nás ve večerce. Naopak jsem pro něj jela v dešti přes půl Brna. Co jsem v něm našla?
Barva je pro mé nezkušené oko krásně sytá, a když zatočím se sklenicí, jsou vidět viskózní stopy. Vůně je opravdu komplexní a temně ovocná. Na první přičichnutí rozpoznávám zralý černý rybíz a trochu měkčí, sladší tón, což by mohly být tmavé třešně. Cítím i náznak kůže a dřevěný sud. Víno voní kulatě a teple. V chuti je mírně ostřejší než ve vůni, ale s frankovkami, které znám, se to pochopitelně nedá srovnat. Pořád je to hladká lahůdka. Nejvíc mě potěšilo, že jsem na patře opravdu cítila vanilku.
Vůně i chuť mi přišly nejbohatší při prvních pár doušcích. Později jako by se moje smysly adaptovaly a nechtěly už objevovat další nuance. Překvapilo mě, jak málo jsem vůni i chuť rozkryla. Při zkoumání parfémů jsem zvyklá postupně se zanořovat hlouběji a hlouběji, ale víno jako kdyby odmítlo ze sebe vydat víc. A opravdu to nebylo proto, že bych ho tak rychle vypila. Snad to bylo mojí nezkušeností nebo přílišnou horlivostí. Každopádně další pokusy budou následovat.
Jak to máte vy? Vyznáte se ve víně?