Brzy po uvedení vůně Azemour Les Orangers na trh proběhla internetem horečka, a všichni recenzenti ji měli na seznamu přání. Tak jsem si ji tam taky dopsala, přece nepřijdu o takovou specialitu. A právem. V celku svěží, ale do hloubky propracovaná, balancuje na pomezí sladkosti, slanosti, tepla a chladu. Na první pohled působí jednoduše, ale když se v klidu zadíváte dovnitř, objevíte mnoho vrstev a úhlů, které zůstávají z počátku skryty.
Azemour je čistá vůně s jiskrou klasického tria citrusy-levandule-větvičník. Paprsky pomerančového květu se jakoby lámou přes zelené sklo čerstvého sena a henny. Ta hladká, smaragdová zeleň, tlumená, jako by to sklo bylo zamlžené, ta mě přitahuje nejvíc. Citrusová kůra z úvodu se postupně zjemňuje do šťavnatého nektaru zaprášeného lehkým pudrem. V tu chvíli působí vůně docela sladce, rozhodně to není typická svěženka. Pod citrusy víří suše bylinný, čerstvý vítr s trochou soli, jako když stojíte v podvečer na kopci ve Středozemí a sledujete loďky na moři. Po čase se znatelněji projevuje větvičník a vůně dostává zřetelný chypre charakter.
Oficiální popis mluví o vůni pomerančového háje v Maroku, ale pro mě je to nic neříkající. Těžko si dokážu představit, jak voní sad s pomerančovníky. Pro můj nos je Azemour abstraktní obraz snu o takovém místě, rozostřený nedokonalou pamětí. V první řadě jsem musela zapomenout na pomeranče. Ve vůni rozeznávám jejich obrysy, ale je to spíš pomeranč z jiné planety zakutálený na Zemi. Je pastelově jemný, ani trochu kyselý a ochlazený ledovou vodou. Víc realistický je pak hlas pomerančového květu, který hladce zapadá do zeleného akordu.
Díky své komplexní struktuře není Azemour pouze jednoduchou letní vůní. Líbí se mi, jak reaguje na výkyvy počasí. Obstojí i v největších vedrech, ale snad ještě krásnější je v chladnu, kdy sladká šťavnatost ustupuje a zvýrazňuje se sušší bylinná stránka. Vůně je ležérní, univerzální a bez problémů unisexová. Bude se líbit všem, kdo mají slabost pro chypre a slzí při rozhovorech o zrušených parfémech z minulého století. Zároveň je Azemour moderně transparentní, žádná vůně zatuchlé skříně.
Máte-li rádi citrusy, zeleno a pomerančový květ, určitě vyzkoušejte. Vzhledem k tomu, jak je populární, troufám si tvrdit, že se tady tvůrce Marc-Antoine Corticchiato trefil na tenkou linku mezi nudnou líbivkou a podivností, kterou všichni chválí ale nikdo nechce nosit. Značka Parfum d’Empire, pokud vím, zatím není k dostání v Česku. Chcete-li si otevřít parfumerii, přimlouvám se za ni.
Znáte-li Azemour Les Orangers, dejte vědět, jak to vidíte vy.